16. 10. 2015

Postřehy z Hranic - 16. 10. 2015

Krasavec na Pernštejnském náměstí.

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Jde o ukázku nečinnosti příslušných odborů města, vykonávající státní správu v přenesené působnosti.
Podle veřejně přístupných údajů katastru nemovitostí na adrese http://nahlizenidokn.cuzk.cz/ je vlastníkem stavby fyzická osoba a JUDr., a tudíž osoba kvalifikovaná znát svá práva a povinnosti.
Jde také o nemovitou kulturní památku a objekt v památkové zóně.
Příslušný stavební úřad, jako orgán státního dozoru ve věcech územního plánování a stavebního řádu dle ustanovení § 171 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), by měl odpovídajícím způsobem reagovat na stav v místě.
Podle ustanovení § 137 odst. 1 zákona stavební úřad může nařídit vlastníku stavby, stavebního pozemku nebo zastavěného stavebního pozemku nezbytné úpravy, mj. např. aby užívání stavby nebo jejího zařízení neohrožovalo životní prostředí, či jimiž se zajišťuje ochrana architektonického a archeologického dědictví (je to nemovitá kulturní památka).
Obdobně dle ustanovení § 139 odst. 1 není-li stavba řádně udržována, může stavební úřad vlastníkovi stavby nařídit zjednání nápravy, přičemž náklady udržovacích prací nese vlastník stavby.
Podle ustanovení § 179 odst. 3 písm. f), h) a i) zákona se fyzická osoba se jako vlastník stavby dopustí správního deliktu tím, že neprovede nařízené nutné zabezpečovací práce nebo je provede v rozporu s rozhodnutím podle § 135 nebo 136, neprovede nařízené nezbytné úpravy nebo je provede v rozporu s rozhodnutím podle § 137, či neprovede nařízenou údržbu stavby nebo ji provede v rozporu s rozhodnutím podle § 139, za což může být dle ustanovení odst. 7 písm. a) uložena pokuta až do 500 000 Kč.
V tomto duchu jsou jak stavební úřady coby správní orgány mnohdy v podstatě nečinné a de facto i de iure nechrání veřejný zájem daný tímto a jinými zákony, což nás směřuje k ustanovení § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.
Nemluvě o orgánu státní památkové péče v duchu zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o státní památkové péči“) např. § 29 odst. 2 písm. g) a § 30 zákona v návaznosti na ustanovení § 9 odst. 1, podle kterého vlastník kulturní památky je povinen na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Kulturní památku je povinen užívat pouze způsobem, který odpovídá jejímu kulturně politickému významu, památkové hodnotě a technickému stavu.
Ustanovení odst. 2 uvádí, že povinnost pečovat o zachování kulturní památky, udržovat kulturní památku v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením má také ten, kdo kulturní památku užívá nebo ji má u sebe; povinnost nést náklady spojené s touto péčí o kulturní památku má však jen tehdy, jestliže to vyplývá z právního vztahu mezi ním a vlastníkem kulturní památky.

Zkrátka tento stav trvá již roky, příslušné orgány jsou roky nečinné a tento stav trvá stále. Nové vedení má skvělou možnost právě na tomto odstrašujícím případu v samém centru města předvést jak se věci mění k lepšímu, protože někdo někde stále nepochopil, že by měl jako úřad také fungovat a ve své podstatě novému vedení města vyrábí určitý problém, který narušuje prezentované teze o změnách ve fungování města.
L.Fojtík


Anonymní řekl(a)...

Nemůžu jinak, než na tento štvavý komentář zareagovat. Dům byl navrácen národním podnikem Nábytek v totálně dezolátním stavu, veškeré vnitřní stropy propadané, střechou zatékalo, do sklepů prosakovaly splašky z narušené kanalizace.
V průběhu předchozích let byl dům opatřen novou střechou, byly obnoveny propadané stropy a sanovány sklepy. Dále byl dům také staticky zajištěn.
Bohužel jediná možnost přísunu materiálu na opravy zadních objektů je přes tento dům, proto dokončení jeho rekonstrukce přijde na řady až po postupném dokončení oprav zadních objektů.
P. Schlesinger