14. 2. 2011

Ekoltes a radnice

Zdeněk Špiřík

Již v minulém volebním období jsem několikrát upozorňoval na nenormálnost postavení Ekoltesu vůči městu, na nedokonalost smluv uzavřených s městem, navíc neplněných, na škodlivost dlouhodobě používaného způsobu jeho řízení a kontroly akcionářských zájmů ze strany města.

Uplynulo několik měsíců od posledních komunálních voleb a nadále přežívá absurdní situace, kdy političtí představitelé koalice na radnici, z velké části stále stejní lidé, ovládají nejen představenstvo, ale tatáž koalice kontroluje sama sebe i prostřednictvím dozorčí rady a opět tatáž koalice z pozice rady města vykonává funkci valné hromady.

Nedávno na tento nešvar opakovaně upozornil šéf nevládní protikorupční organizace Transparency International David Ondráčka a dodal: „Je potřeba tyto věci alespoň neustále zveřejňovat. Jedině veřejný tlak může zvrácený systém změnit“.

Důsledky takového řízení jsou zřejmé. Problémy Ekoltesu koalice svádí na všechno možné, pochopitelně jen ne na selhání řadu let uplatňovaného systému řízení. Jako příklad můžeme vzít rozpad tzv. CZT – vinni jsou podle představitelů koalice na radnici občané, kteří si ve vlastní režii zefektivňují vytápění svých domů. A proto je třeba je k tomu, aby i nadále nakupovali teplo od Ekoltesu, všemi prostředky přinutit.  Počínaje matoucími výpočty návratnosti domovních kotelen a konče hledáním jakékoli právní kličky. Praví viníci vzniklé situace pochopitelně nepřiznají, že vedení Ekoltesu před lety, díky tomuto sice počtem šéfů předimenzovanému, ale laickému způsobu řízení, zaspalo. Podle jejich rétoriky občané města mají povinnost odebírat teplo i ze čtvrt století starých kotelen. Ekonomické důsledky hrubých chyb v řízení  Ekoltesu by však neměli nést občané, ale představitelé města, kteří se jich dopustili!


Podobné je to však i v kontaktu představitelů Ekoltesu s radnicí. Pozici zadavatele zakázky nemají pracovníci na radnici vesměs šanci naplňovat. Před nimi je dodavatel – koalice usídlená v Ekoltesu, za nimi radniční šéfové – tatáž koalice usídlená ve vedení města. Za příklad, jak takový způsob řízení funguje, může sloužit „plnění“ smlouvy o údržbě zeleně, skutečně „vymakaný“ způsob účtování nákladů za očistu města, ze strany města prakticky nekontrolovatelný způsob účtování většiny nakupovaných činností. A když to přesto při takovém „podnikání“ ekonomicky nevychází, přednese koaliční představitel Ekoltesu v zastupitelstvu ústní žádost o několikamilionový příspěvek a za pár minut mu ho tatáž koalice prohlasuje. Bez jediné napsané řádky zdůvodnění, předložení průkazných dokladů atd.


Na všechny tyto nedostatky jsem několikrát upozorňoval. Ve většině případů se mi dostalo pouze amatérských výmluv. A jede se dál… Zato jsem byl lidmi parazitujícími na Ekoltesu několikrát napadán, že chci získat takovou funkci v Ekoltesu sám…. Krásný příklad, jak tito lidé uvažují.

V žádném případě nepíši o kmenových pracovnících Ekoltesu, tím spíše, že řadu z nich znám jako poctivé pracanty. Těm by se naopak lépe pracovalo při průhledně fungujících pravidlech. Kritizuji to, co se děje v nejvyšších patrech hranické politiky.

Po právní stránce je pravděpodobně chybný i způsob zadávání zakázek ze strany města. Výjimka ze Zákona 137/2006, o veřejných zakázkách je možná v tomto případě:

„Zadavatel není povinen zadávat podle tohoto zákona veřejné zakázky, jestliže jejich předmětem je poskytnutí dodávek, služeb nebo stavebních prací veřejnému zadavateli, osobou, která vykonává převážnou část své činnosti ve prospěch tohoto veřejného zadavatele a ve které má veřejný zadavatel výlučná majetková práva“.

Práce pro město však představují, jak často představitelé Ekoltesu zdůrazňují, jen asi jednu třetinu obratu Ekoltesu. Koaliční rada města však po celou dobu platnosti tohoto zákona „uděluje“ Ekoltesu výjimku, tzn. městské zakázky jsou Ekoltesu přidělovány bez výběrových řízení.

Žádné komentáře: