Teď již máme co jsme (ne)chtěli

   Tak konečně došlo k tomu, že  hluk a určitě i jeho doprovod prašnost zasáhly město Hranice od Potštátské ulice přes Alešovu, třídu 1.máje ke křižovatce u bývalého kina Svět. Určitě se jedná i o  jiné části města, o tom se zatím veřejně nemluví. Po   komunikaci II/440 totiž vede dálniční přivaděč  z D 1 . Po mnoha letech konečně  MěÚ Hranice přiznal,  přes mluvčího pana Bakovského (objevili Ameriku), že došlo k výraznému zvýšení provozu, v průměru o 40% . Tím se podstatně v této hustě obydlené části města  zhoršily životní podmínky občanů. Občanské sdružení Zdravé Hranice argumentovaly v roce 2009 s odhadem zvýšení provozu o 45 – 55%.

    Proč k tomuto stavu došlo? Při formulaci odpovědi se musíme vrátit o pár let do minulosti:

    V polovině devadesátých let minulého století tehdejší starosta Juračka spolu s „modrými ptáky a černoprdelníky“ za přispění místní podnikatelské lobby prosadili něco, co dnes výrazně zhoršuje životní prostředí občanů. V té době vrcholila příprava výstavby dálnice D 47(D 1). Projektanti dálnice a ŘSD připravovali v našem regionu dvě mimoúrovňová křížení se sjezdy, a to v Lipníku a Bělotíně. Podle odborníků to mělo stačit, protože Hranice byly a jsou do obou míst spojeny kvalitní čtyřproudou komunikací I/47 a dosažitelnost dálnice byla kolem 10 km. To se podnikatelům a  voleným funkcionářům města  v čele s panem Juračkou nelíbilo a tak si prosadili další mimoúrovňové křížení Hranice se sjezdy, upozorňuji, že nikam. Jak v Lipníku, tak Bělotíně se při  projektování i vlastní stavbě mimoúrovňového křížení sjezdy  stavěly v návaznosti na  přístupové komunikace mimo obce.  Když bylo do projektu na nátlak vedení Hranic schváleno a doprojektováno mimoúrovňové křížení Hranice (nás daňové poplatníky to stálo jen o nějaký ten milionek  navíc, radní a tzv. podnikatelé to neplatili), již se nikdo nezajímal o návaznost přístupových komunikací, jak tomu bylo v Lipníku i Bělotíně. Holt se tehdejší „bafuňáři“  města na občany vykašlali, žádný obchvat mimo město neřešili, i když tehdy mohl být vyprojektován a dnes v provozu.  Nechali  klidně sjezd s  přivaděčem pustit bez skrupulí do města, bylo to jednoduché a nestálo to tehdejší radní včele s Juračkou žádnou námahu a nechali to, co provedli, potichu na několik let usnout. Následující starosta pan Novák zjistil vážný stav věci a snažil se vzniklou situaci řešit částečným obchvatem, bohužel  neuspěl.

      V roce  2004, když byl zase starostou Juračka, se při projednávání dopadů dálnice na město konečně  dostal na světlo fakt, že návazný přivaděč k mimoúrovňovému křížení dálnice nikdo neřešil a funkci přivaděče má plnit komunikace II/440, která vede od severu k jihu přes celé město. V té době šlo stavbu mimoúrovňového křížení zastavit a ponechat původní projekt, nebo se dal řešit obchvat města Hranic tak, že by provoz nešel přes město. Tehdy se přímo na zasedání zastupitelstva vznesla vlna odporu proti  mimoúrovňovému křížení Hranice.  Za pár dnů byla starostovi města předložena petice, kde bylo přes dva tisíce podpisů  proti výstavbě mimoúrovňovému křížení Hranice s požadavkem zůstat u původní varianty  dostatečnosti mimoúrovňového křížení v Lipníku a Bělotíně. Vzniklo občanské sdružení Zdravé Hranice, které se snažilo řešit vzniklou situaci a dostat dopravu mimo město. Tehdy starosta Juračka přednesl na zasedání zastupitelstva historickou větu „ CO BY TOMU ŘEKLI  PODNIKATELÉ  KDYBY  KŘÍŹENÍ  NEBYLO“. Co tomu budou říkat občané, kterým se zhorší životní prostředí, jej nějak nezajímalo. Petici smetla Juračkova většina v zastupitelstvu, které hlasovalo pro vybudování mimoúrovňového křížení bez ohledu na občany. Většina níže uváděných zastupitelů seděla v zastupitelstvu a radě již tehdy a svým jednáním zapříčinili stav, který se dnes s problémy řeší. Holt lobbying a penízky z něj nesmrdí.

     Za starostování Juračkova nástupce Wildnera občanské sdružení iniciovalo vznik studie pro částečný  obchvat města západním směrem a připravovalo návrh úplného obchvatu východním směrem (jen pro doplnění, dnes město řeší jak řešit dopravu z Tovární ulice). Již před šesti lety existovaly návrhy řešení, které však koalice starosty Wildnera smetla se stolu jako nepotřebné pro město. Aby měli starosta Wildner a radní Hlavinka objektivně potvrzené zamítnutí obchvatu, svolali do městské části Velká shromáždění občanů k problematice obchvatu města. Dobře „nabuzení“ obyvatelé Velké neřešili přínos pro město, ale argumentovali většinou tím, že to pro ně není přínosem  a že s obchvatem nesouhlasí. Když občanské sdružení požádalo tehdejší radu města, aby podobné veřejné projednání bylo i v městě, starosta Wildner prohlásil, že je další projednávání zbytečné, že se už obchvat s občany projednal a  že občané s obchvatem nesouhlasí. Většina níže uváděných zastupitelů seděla tehdy také v zastupitelstvu a v radě města.  Dnes vidíme, že to mělo být řešeno. Do historie vstoupí slova v té době radního Sedláčka přednesená bezprostředně po zprovoznění dálnice: „Já bydlím na 1.máje a žádný podstatný nárůst dopravy jsem nezjistil“. Toť moudro zasvěceného a osvíceného radního, který  má v oku počty projetých aut, navíc přednesené uprostřed prvního ataku ekonomické krize.
  

      Námi volení zastupitelé pro nás občany prakticky v řešení životního prostředí za poslední čtyři volební období nic moc nevyřešili. Jenom o tom hodně řečnili a řeční. Můžeme poděkovat  za stav hluku a špatného  životního prostředí ve městě dlouholetým zasloužilým zastupitelům a radním, jen pro osvěžení paměti jejich jména pánové Juračka, Wildner, Hlavinka, Kutý, Ulehla, Haša, Sedláček, Zíma, Ludmila, paní Ondriášová, Vlasáková, Švarcová a z minulých zastupitelů nezávislý Káňa a zelený Vinkler. Ti „nezávisle“ hlasovali podle potřeb svých chlebodárců. Málem bych zapomněl pana Langra a Pokorného.  Neuváděl jsem záměrně jejich stranickou příslušnost, protože po volbách všechny sliby hodí vždy za hlavu a vytvoří takovou podivnou koalici, která jim umožní „dojit ze  svých korýtek “. Tito pánové a dámy hlavně při vykonávání funkce hleděli a hledí získat vlastní prospěch a potom možná něco pro  město a občany. Že svým nezodpovědným jednáním a přístupem přivodili občanům města Hranic „kvalitní životní prostředí“ si nepřipouští, vždyť oni dělali a dělají pro dobro věci i nemožné. A dnešní  většinou ti samí koaliční radní a zastupitelé jako v minulosti  (nových je jen pár a ti jsou jen pro okrasu). Ti v oblasti životního prostředí nedělají prakticky vůbec nic přínosného a podstatného.

    Ještě chybí  doplnit, jak se radní a zastupitelé již po  mnoho let chovají  „macešsky“ k obyvatelům kolem I/35. Ulice Hranická, Čs.armády až po Smetanovo Nábřeží, co se týká hluku a životního prostředí! To by bylo na jeden článek. Ale aby závěr  článku byl konkrétní, NEUDĚLALI VÚBEC NIC !

   Občané města Hranic, příště proto volme zase tyto zasloužilé a „za potřeby občanů bojující“ zastupitele, kteří mají praxi v nic nedělání, „hrabání“ a žvanění. Budou mít  možná společné předvolební heslo  „ Ať naše město vzkvétá ve smogu, prachu a hluku“.

  K napsání článku mne inspiroval článek v Deníku ze dne 6.června 2012

M.Klousek