24. 8. 2016

Dobrá voda je ta bez obalu

Přinášíme článek o vodě, který nám zaslal pan Ing. Hübl, určitě stojí za přečtení. 

Kvalita a dostatečné množství vody je klíčovým problémem současnosti. V následujících letech lze očekávat postupný úbytek vody a nerovnoměrné rozložení srážek během roku v souvislosti s celkovou změnou klimatu. S vodou bychom se proto měli naučit správně hospodařit. Dobré hospodaření s vodou v urbanizované krajině je strategickým adaptačním opatřením na klimatické změny, které nám umožní žít a cítit se lépe v krajině ovlivněné klimatickou změnou.



Jednou z možností, jak správně nakládat s vodou, je snižovat její spotřebu, popřípadě používat vodu užitkovou místo vody pitné. Při výstavbě a rekonstrukci domu uvažujme nad možnostmi využívání šedé vody (voda z mytí) na splachování WC a srážkové vody na praní a zalévání zahrady. K čištění odpadní vody můžeme využít přírodě blízkých způsobů, jakými jsou např. kořenové čistírny odpadních vod, zejména v decentralizovaných oblastech, jako jsou chaty a chalupy, kde chybí napojení na kanalizaci.

Další aktuální otázkou současnosti je kvalita našich povrchových vod. V souvislosti s nárůstem koncentrace fosforu v minulých letech je třeba sledovat aktuální stav povrchových vod využívaných k rekreaci či jako zásobárna pitné vody. Kvalitu vody můžete ovlivnit vybíráním čisticích prostředků šetrnějších k životnímu prostředí (zárukou šetrnosti je např. značka Ekologicky šetrný výrobek), jejich přiměřeným dávkováním, případně chytrými čisticími metodami, např. utěrky z mikrovlákna, ocet místo chemie.

Rozšířeným nešvarem je nákup balených vod namísto pití pitné vody z kohoutku. Hranická pitná voda z kohoutku je velmi kvalitní, navíc vždy čerstvá a dostupná.


Pitím vody z kohoutku navíc přitom neztrácíme čas s nošením těžké balené vody domů, nevytváříme zbytečný odpad, nepodílíme se na emisích z přepravy balené vody. Voda z kohoutku je přibližně stokrát levnější než balená. Dobrým, ale mnohdy zapomínaným zvykem je podávání kohoutkové vody k jídlu či vínu v restauracích. Nebojte se o vodu požádat.

Natočte si kohoutkovou!
Světový den vody - 22. března
Světový den vody je vyhlašován již od roku 1993, jeho cílem je poukázat na význam pitné čerstvé vody a nutnost s vodou nakládat udržitelným způsobem. Vyhlášení Světového dne vody reaguje zejména na nerovnoměrnost využívání pitné vody ve světě. Zatímco v některých zemích se vodou zbytečně plýtvá, případně se hodnota "modrého zlata" nedoceňuje, v jiných zemích není pitná voda dostupná vůbec.

Česká republika patří k zemím, kde se v posledních letech rozšířil nákup balených vod, které zbytečně zatěžují životní prostředí zbytečným odpadem - PET láhvemi, ale i emisemi z přepravy, vyčerpáváním zásob minerálních vod ad. Přitom česká voda z vodovodu je velmi kvalitní a mnohdy i kvalitnější než voda balená. (O pitné vodě balené i nebalené čtěte níže).

Velké neúcty se vůči pitné vodě dopouštíme, i když ji používáme na splachování toalet, zalévání zahrady a květin nebo na praní. Pro tyto účely je plně dostačující používat vodu srážkovou nebo-li „dešťovku“.

Nevíte, jak se chovat k vodě přátelštěji? Zde je několik tipů:
* dejte si na dvůr sud na zachytávání dešťové vody – vodu můžete využít na zalévání zahrady
* chcete stavět nový dům nebo rekonstruovat starý? uvažujte o dvojích rozvodech vody – dešťovku nebo tzv. šedou vodu z koupelen můžete využít na splachování toalet, dešťovou vodu potom na úklid a praní
* vyhýbejte se nákupu balených vod a natočte si raději kohoutkovou
* starým dobrým byť zapomenutým zvykem je podávání pitné vody z kohoutku v restauracích ke kávě či jídlu – pomozte zvyk otřepat a žádejte kohoutkovou v restauracích, seznam restaurací, které vodu z kohoutku nabízejí, naleznete na www.vodovoda.cz
* pomozte nám propagovat myšlenku pití vody z kohoutku – pošlete náš spot o vodě Vašim přátelům přes sociální sítě (je také dostupný na Facebooku Ekologického institutu Veronica) nebo jej nabídněte k odvysílání vašemu kinu – rádi zašleme DVD

O vodě bez obalu
Kupujeme si balenou vodu? Ve většině případů tím jen zbytečně zatěžujeme životní prostředí dopravou a odpadem, obtěžujeme se s nošením těžkého nákupu a plýtváme penězi. Voda z obchodu totiž není zdravější ani bezpečnější než voda z kohoutku.

Kvalita kohoutkové vody a kohoutků
Zástupci Státního zdravotního ústavu zdůrazňují, že u nás má pitná voda z kohoutků obecně velmi dobrou kvalitu a vyhovuje i v důležitých ukazatelích, jako jsou dusičnany, chlorované látky, těžké kovy nebo pesticidy. To potvrzuje i výzkum srovnávající bezpečnost pitných vod v mezinárodním měřítku, ve kterém získala česká voda nejvyšší možný počet bodů. To ale neplatí o mnoha soukromých nebo obecních studnách nevyhovujících z mikrobiologického hlediska. Podobně zaostává voda v řadě především rozvojových zemí.

Kvalitu vody z kohoutku může ovlivnit stav vodovodního potrubí. Podle Brněnských vodáren a kanalizací je vodovodní síť města Brna udržovaná a spolehlivá. Situace je podobná i v drtivé většině měst a obcí České republiky. Pokud je ale potrubí v některých starších domech zanedbané, může z kohoutku téct voda s příměsí olova a železa. Olovo a větší množství železa nepříznivě ovlivňuje zdraví dětí. V případě, že máme podezření na vyšší koncentraci olova, je dobré si nechat udělat rozbor a pak případně urgovat výměnu potrubí, na kterou je možné dostat i dotaci od Ministerstva pro místní rozvoj. Větší výskyt olova ale není nutně u každé vody, která teče z olověných trubek. V některých trubkách se usazuje vodní kámen a úniku olova tak zabraňuje. Tyto problémy jsou však jen okrajovou záležitostí. Vodovodní síť je kontrolovaná, převážná část potrubí vyhovuje hygienickým standardům, a olova se proto nemusíme bát.

Častou námitkou proti vodě z kohoutku je chlor. Ve skutečnosti ho voda obsahuje jen zdraví neškodné množství. Pokud nám voda s chlorem nechutná, můžeme ji napustit a nechat odstát. Chlor se odpaří.

Pramenitá, kojenecká, minerální, pitná
S takovými označeními se můžeme setkat na etiketách balených vod. Jde o vyhláškou vymezené kategorie. Zatímco pitná balená voda může být stáčena do lahví i z vodovodu, pramenité, kojenecké a minerální balené vody musejí pocházet jen z chráněného stabilního podzemního zdroje. Kojenecká balená voda navíc může být upravována pouze UV zářením. Jak balená, tak kohoutková pitná voda smí mít maximálně 50 mg dusičnanů na 1 l vody. Hranická voda obsahuje 5 mg/l dusičnanů a je upravena chlorem.

Kojeneckou vodu již současná legislativa nezná a neexistuje tudíž ani speciální limit pro obsah dusičnanů. Vyhláška 275/2004 Sb. se zmiňuje pouze o balené kojenecké vodě, pro kterou je limit dusičnanů 10 mg/l. Podle informací z Krajské hygienické stanice by pro každé dítě měl udělat doporučení kvality pitné vody ošetřující lékař, který by měl znát kvalitu vody z vodovodu v místě, kde dítě žije. Pokud voda neobsahuje žádné bakterie a dítě je zdravé, tak by mělo kohoutkovou vodu s obsahem do 50 mg dusičnanů zvládnout bez jakýchkoliv zdravotních komplikací. V případě, že máme malé dítě a lékař doporučí kupovat vodu balenou, snažme se vybrat vodu z okolí našeho bydliště.

Pokud opravdu musíme sáhnout po balené kojenecké vodě, pokusme se ji koupit ve vratných skleněných obalech a vyberme vodu pocházející z místa blízkého našemu bydlišti.

Z minerálních vod se k častějšímu pití doporučují jen slabě mineralizované (do 500 mg/l). Silnější minerálky by se měly naopak pít jen výjimečně, případně na lékařský předpis. Neplatí, že čím více minerálů, tím lépe. Naopak, jejich nadbytek nám může i uškodit. Minerály však obsahuje i voda z kohoutku a ty jsou v kombinaci se stravou dostačující. Pitná voda by také měla být oproti vodě na praní tvrdší.

Proč tedy balenou vodu vůbec pijeme? Mnozí se jen nechali zlákat reklamou. Jiní jako důvod uvádějí, že jim balená voda chutná lépe. To mnohdy ovlivňuje jen psychologický, tzv. placebo efekt. Zkuste poprosit někoho jiného, aby vám do sklenic nalil různé druhy vod, a pak je zkuste podle chuti rozlišit.

Pitná voda by měla být uchovávána v chladu a chráněna před sluncem. Balené vody často tyto požadavky nesplňují ani v prodejnách a rozhodně také ne při převozu. Taková voda se může kazit a podléhat množení mikrobiologických organismů, které se množí i v otevřené lahvi mimo lednici. Oproti tomu je voda z kohoutku vždy čerstvá, uchovávaná v temnu a chladu s vyhovující teplotou 9-10 °C.

Voda z kohoutku se vyplatí i finančně. Je totiž přibližně 125 krát levnější než voda balená.

Doporučený obsah minerálů podle Státního zdravotního ústavu
Mnohé z balených vod (zejména minerální vody) těmto doporučením nevyhovují. Výrobci minerálních a pramenitých vod jsou povinni uvádět na etiketách lahví složení vody, které můžete s tabulkou porovnat. Voda z kohoutku by měla uvedené limity splňovat.

Dopady balených vod na přírodu
Balené vody představují pro přírodu mnohem větší zátěž než voda z kohoutku. Je tomu tak hlavně proto, že je nutné je přepravit a zabalit. Doprava se uskutečňuje převážně nákladní automobilovou přepravou. Ta spotřebovává fosilní neobnovitelné zdroje a přispívá ke globálním klimatickým změnám produkcí CO2. K tomu také připočítejme hluk z dopravy a znečištění ovzduší, které snižuje kvalitu našeho života.

Plastové lahve zatěžují přírodu nejen jako odpad, ale škodí i jejich výroba náročná na spotřebu vody, elektrické energie a ropy. Pokud už PET lahve máme, je vhodné je vytřídit do plastu. Ne všichni se však tímto doporučením řídí. V České republice se vytřídí přibližně jen polovina PET lahví. Nejlepším řešením vzhledem k životnímu prostředí je plastové lahve nekupovat vůbec.

Čerpáním pramenitých a minerálních vod z útrob země vyčerpáváme cenné zásoby, jež se zde tvořily po tisíciletí. Z tohoto pohledu je voda z hlubinných zdrojů rovněž neobnovitelným zdrojem, se kterým není radno plýtvat. Dříve byly minerální vody doporučovány jen k léčebným kúrám lázeňských hostů a i ti přijímali pouze vodu z pramenů vytékajících na povrch, ne z umělých hlubinných vrtů.

Na co si dávat při pití kohoutkové vody pozor:
* na konzumaci a úpravu potravin ji používat jen studenou
* zvážit a poradit se s lékařem nebo lékařkou, zda dávat vodu kojencům
* v případě podezření na přítomnost olova si nechat udělat hygienický test a případně vyměnit vodovodní potrubí (toto je však problémem jen u některých starších domů)

Pitné rady
* pokud s sebou nosíte lahev s vodou, můžete místo opětovného kupování balené vody lahev průběžně doplňovat vodou z kohoutku
* žádejte v restauracích k jídlu nebo ke kávě vodu z kohoutku, je to běžný, leč trochu zapomenutý zvyk (na našich internetových stránkách se můžete dozvědět, které restaurace tuto možnost samy nabízejí)
* pokud sami znáte restauraci, která Vám vodu z kohoutku nabídla, dejte nám o ní vědět
* chcete podpořit myšlenku pití vody z kohoutku? Pošlete svým přátelům přes facebook či e-mailem odkaz na videospot „Natočte si kohoutkovou“ nebo nabídněte spot k odvysílání Vašemu kinu či oblíbenému festivalu, spot Vám rádi dodáme na DVD

Shrňme, proč pít vodu z kohoutku:
* je kvalitní, čerstvá, lehce mineralizovaná, a proto ideální pro každodenní pití
* nezatěžuje přírodu odpadem a dopravou
* je přibližně 125 krát levnější než voda balená
* je jednou z nejkontrolovanějších potravin
* je okamžitě dostupná v jakémkoliv množství
* nemusíme se zatěžovat jejím nošením
* nepodílíme se na zbytečném vyčerpávání hlubinných zdrojů vody

Kde se mohu dozvědět o pitné vodě více:

Státní zdravotní ústav 
* www.zvodovodu.cz - nové a nezávislé informace o vodě z kohoutku včetně seznamu restaurací, kde Vám poskytnou k jídlu vodu z vodovodu automaticky. 
* vyhláška č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody

Tento leták včetně informačních zdrojů a rozšiřujících údajů můžete najít na webových stránkách www.veronica.cz/voda, zde je k vyplnění i anketa týkající se nabídky vody z kohoutku v restauracích.

Chemické látky ve vodě zpracovala Bc.Lucie Sovová v rámci stáže v Ekologickém institutu Veronica. V této části nabízíme informace k chemickým látkám ve vodě. Chceme umožnit základní orientaci v tématu (zaměřujeme se na vliv např. antidepresiv, hormonální antikocnepce, či ibuprofenu), ale zejména chceme odkázat a upozornit na další zdroje informací.

Znečištění vody
Vlivem lidské činnosti se do koloběhu vody dostává řada znečišťujících látek. S některými si dokážou poradit čistírny odpadních vod nebo vodní organismy. Jiné se však ve vodě nerozkládají a dostávají se do těl rostlin i živočichů. Narušují rovnováhu ekosystému a potravním řetězcem navíc mohou proniknout zpět k lidem.

Farmaka a produkty osobní péče
Jedním z druhů látek, které ve vodě zůstávají i po vyčištění, jsou tzv. PPCPs (Pharmaceuticals and Personal Care Products) – účinné složky léků a drogistického zboží, v doslovném překladu „farmaka a produkty osobní péče“. Jedná se o umělé, přírodě cizí látky (xenobiotika), jejichž odbourávání je problematické. Najdeme je v běžně používaných čistících prostředcích, produktech osobní hygieny a samozřejmě v lécích. Tyto aktivní látky nadále působí i poté, co se dostanou do odpadních vod a následně do koloběhu vody. Tam mohou i v nepatrném množství napáchat velké škody. Další nepředvídatelné účinky mohou vznikat jejich synergickým působením nebo dlouhodobou akumulací v prostředí.

Problém PPCPs je relativně nový. Rozmach farmaceutického průmyslu v jeho současné podobě vypukl teprve po druhé světové válce. Plošné užívání léků a drogistického zboží je pak výdobytkem současných vyspělých civilizací, masírovaných navíc silným farmaceutickým lobby. V plenkách je rovněž samotný výzkum vlivu pronikání těchto látek do koloběhu vody. Výsledky prvních studií jsou nicméně znepokojivé.

Ibuprofen je účinnou složkou řady léků proti bolesti. Patří tak k jedné z nejužívanějších látek. Roční spotřeba v ČR činí cca 200 tun (plus cca 10 tun
čistého ibuprofenu z nelegálních výroben drog). Ibuprofen vyniká vysokou stabilitou a je velice obtížné ho zachytit v ČOV. V minulosti byly stopy ibuprofenu zachyceny v povrchových i podzemních vodách. Malé množství ibuprofenu bylo při posledních výzkumech naměřeno ve vodě z kohoutku. V současné době však nejde o množství, které by ohrožovalo lidské zdraví.

Antibiotika se rozkládají působením UV záření. Tato metoda je však nákladná a není jisté, jaký efekt by měla na další látky obsažené ve vodě, proto se v čistírnách odpadních vod běžně nepoužívá. Antibiotika používaná v lidské i veterinární medicíně tak v různých stadiích rozkladu pronikají do vody a půdy. Při výzkumu v okolí australského Brisbane objevili vědci ve vodních tocích 26 různých druhů antibiotik. Jejich obsah v odpadních vodách byl nejvyšší v ranních hodinách – když jdou nemocní na toaletu.

Kromě toho vědci v přírodě objevili bakterie odolné proti běžně používaným druhů antibiotik. Pokud se tam rezistentní kmeny nedostaly přímo z lidských splašků, vypěstovaly si vodní a půdní bakterie tuto imunitu samy. V každém případě hrozí, že tuto schopnost odolat antibiotikům předají i těm bakteriím, které způsobují nemoci. Konzumace ryb infikovaných rezistentními bakteriemi nebo jen koupel v takto kontaminované vodě může představovat riziko pro člověka. Antibiotika přítomná ve vodách a kalech usazenin navíc snižují účinnost přátelských bakterií zodpovědných za rozklad a koloběh živin.

Antidepresiva se v Česku ve srovnání s jinými zeměmi zatím neužívají tak často. V severoamerických řekách se nicméně již objevily aktivní složky Prozacu a Zoloftu, dvou nejoblíbenějších antidepresiv. Vědci látky zachytily v mozku, játrech a svalovině sladkovodních ryb. Nalezené množství není pro člověka nebezpečné, může ale narušit stabilitu říčního ekosystému. Stejně jako v ostatních případech je i zde otázkou, jaké následky bude mít zvyšování množství těchto chemikálií ve vodě a jejich interakce s dalšími látkami.

Hormonální antikoncepce tvoří samostatnou skupinu farmak. Patří do skupiny EDC (endocrine disrupting compounds) – látek, které mohou narušit činnost žláz. V tomto případě jde o látky s estrogenní aktivitou. To znamená, že imitují chování hormonu estron. Hormony byly prvními fyziologickými látkami zaznamenanými ve vodách odtékajících z čistíren.

Hormonální antikoncepci užívá více než polovina českých žen ve věku 15 - 49 let. Aktivní látky se přitom v těle zcela nevstřebávají a s močí putují do odpadních vod. Část z nich projde i filtrem čističek. Tam se navíc setkávají s bakteriemi, které je částečně rozkládají a dále tak mění jejich účinky. Některé z takto vzniklých látek mohou být dokonce účinnější než původní „pilulky“. Několik výzkumů prokázalo narušení hormonální rovnováhy u savců, ptáků, plazů, ryb a měkkýšů. Hovoří se o změnách vývoje pohlaví u ryb a jiných vodních organismů. Při jednom z dlouhodobých experimentů vědci vypouštěli do izolovaného jezera roztok hormonální antikoncepce. Během pěti let zde vymizela sledovaná populace střevle — došlo k narušení rozmnožovacího procesu, samci přestali produkovat mlíčí a samicím se snížila plodnost. Negativní vliv „antikoncepčních“ hormonů potvrdily i jiné výzkumy: například švédská studie dokládá pomocí experimentu měnící se pohlaví u skokana hnědého, v Britské Kolumbii zjistili transformace pohlaví u lososů, na Floridě vývojové poruchy u aligátorů a v Kanadě úhyn jednoho vývojového stadia pstruha.

Není navíc vyloučeno, že malé množství hormonů proniká i do zdrojů pitné vody. Pokud se čistírenské kaly využijí jako hnojivo v zemědělství, mohou se dostat do potravního řetězce – a kruh se uzavírá.

Co můžete udělat?
Separace PPCPs z odpadních vod je úkolem pro biology a techniky. Svým každodenním chováním však může množství těchto látek v koloběhu vody ovlivnit každý z nás.
* Omezte užívání léků na nezbytné případy. Kromě přírody tím pomůžete i svému zdraví.
* Šetřete také produkty osobní hygieny. Pokud je to možné, vybírejte si přírodní, biologicky odbouratelnou kosmetiku. * S čistícími prostředky a jinou domácí chemií nakládejte jako s nebezpečným odpadem a likvidujte je podle doporučení výrobce.
* Prošlé nebo nepoužité léky zásadně vracejte do lékárny.
* Zajímejte se o složení kosmetiky a léků, které užíváte, a informujte o této problematice své okolí.


Kde se dozvědět víc?
O PPCPs: 
http://www.enviweb.cz/clanek/chemlatky/84704/ppcps-farmarka-a-produkty-osobni-pece-a-vody

O pronikání léků do koloběhu vody: 
http://osel.cz/index.php?obsah=6&clanek=1183
http://zpravy.idnes.cz/z-vodovodu-tece-i-nepatrne-mnozstvi-ibuprofenu-zmeril-zdravotni-ustav-1ns-/domaci.aspx?c=A120203_124103_domaci_abr

O environmentálních souvislostech hormonální antikoncepce:
Sedmá generace 4/2012. Romana Mikulčická. Což takhle NE dát si pilulku?
Martina Čížková: Modely a experimentální hodnocení endokrinní disrupce u vodních živočichů (diplomová práce, http://is.muni.cz/th/85074/prif_m/) http://www.osel.cz/index.php?clanek=2826

Čechová, Eliška. Stanovení estrogenů v odpadních vodách. Diplomová práce. 2012.
https://is.muni.cz/auth/th/270599/prif_m/
http://instinkt.tyden.cz/rubriky/ostatni/tema/mrtva-voda-hermafroditu_24516.html 
http://www.eurofert.cz/news/zenske-hormony-v-povrchovych-vodach-cistickach-a-pitne-vode-v-praze-/

O kosmetice a úklidových prostředcích šetrných k přírodě i člověku: 
http://www.veronica.cz/?id=12&i=260
http://www.veronica.cz/?id=23&i=58
http://www.veronica.cz/?id=304

Žádné komentáře: