Reklama v zámecké zahradě, jak na ni?

V příspěvcích jste si poslední dobou dosti stěžovali na umístnění reklamy v zámecké zahradě, jak na ní a vše o reklamě, nám ve svém příspěvku popsal pan L. Fojtík. Děkujeme za hodnotný příspěvek.

foto redakce

Reklama je bohužel stále více běžnou součástí našeho každodenního života, prezentovaná mnohdy jako logická součást svobody podnikání, mnohdy však nerespektující to, zda je o tuto zájem a stejně tak ignorující základní fakt, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Nalézt hranici je problematické a v podstatě nemožné dohodou subjektů, protože mnohdy to fakticky ani není možné a proto musí nastoupit regulace z moci úřední.

Problematika nabývá na specifičnosti v historických jádrech měst, ale i v jeho bezprostředním okolí, kde je reklama často vnímána jako nesourodý prvek, který v takovém území velké kulturní a historické hodnoty může působit rušivě, resp. určité formy realizace reklamy jsou obecně vnímány spíše negativně. Proto reklamu v takových částech města nelze ponechat neregulovanému působení a bylo třeba vytvořit alespoň zásadní pravidla pro citlivou aplikaci reklamních sdělení s důrazem na použitou technologii jejich nosičů – komunikačních médií.

Vzhledem k nutnosti uvedenou problematiku řešit a ve snaze, aby se reklamy v historických městech, resp. jejich centrech, nešířily mnohdy živelným způsobem, obtěžujícím okolí, nezpůsobovala znečišťování okolí následným odhazováním rozdávaných letáků a nabídek a nehyzdily památkově chráněné objekty, využila řada města zákonné zmocnění, dané zákonem č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů.

Na jeho základě pak rady měst vydávají příslušné nařízení, a to jako nástroj, jímž je pak možno reklamu realizovanou mimo provozovny kromě stavebních a památkových předpisů v historických centrech měst regulovat a ovlivňovat.

Určitým problémem může být v praxi ta skutečnost, že zákon č. 40/1995 Sb., ve svém ustanovení § 2 odst. 1 písm. d) sice zakazuje reklamu šířenou na veřejně přístupných místech mimo provozovnu jiným způsobem než prostřednictvím reklamního nebo propagačního zařízení zřízeného podle zvláštního právního předpisu, stanoví-li tak obec svým nařízením vydaným v přenesené působnosti, v rozsahu uvedeném v odstavci 5, avšak oním odkazem (a odkazovaným zvláštním předpisem) je stále přetrvávající odkaz na zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), který ovšem už deset let neplatí. Příslušný odkaz směřoval na ustanovení § 71 odst. 2 tehdejšího stavebního zákona, které konstatovalo, že ohlášení stavebnímu úřadu vyžadovala informační, reklamní a propagační zařízení o ploše větší než 0,6 m2, která byla umísťována na pozemku nebo stavbě a byla viditelná z veřejných prostorů.

Dnes platí již ale zákon č. 128/2000 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, který svým ustanovením § 3 odst. 2 zařízením se pro účely zákona rozumí informační a reklamní panel, tabule, deska či jiná konstrukce a technické zařízení, pokud nejde o stavbu podle § 2 odst. 3, přičemž zařízení o celkové ploše větší než 8 m2 se považuje za stavbu pro reklamu.

A podle § 104 odst. 1 písm. e) současného stavebního zákona ohlášení stavebnímu úřadu vyžadují mj. stavby pro reklamu právě podle § 3 odst. 2 zákona.

Zásadní rozdíl tak je v ploše reklamy – kdysi tak podléhalo ohlášení kdeco, dnes již ne. Podrobné náležitosti ohlášení pak stanoví příslušný prováděcí předpis, ale ty hlavní stanoví sám stavební zákon ve svém ustanovení § 105 odst. 1, zejména:

- doklad prokazující vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavební záměr anebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku či stavbě, na kterých má být požadovaný záměr uskutečněn; tyto doklady se připojují, nelze-li tato práva ověřit v katastru nemovitostí dálkovým přístupem,

- souhlasná závazná stanoviska, popřípadě souhlasná rozhodnutí dotčených orgánů, jsou-li vyžadována zvláštním právním předpisem, což v daném případě je zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.

Nicméně výše zmíněný odst. 5 (§ 2 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy) umožňuje, aby obec v nařízení vydaném podle odstavce 1 písm. d) stanovila:

a) veřejně přístupná místa, na nichž je reklama podle odstavce 1 písm. d) zakázána,

b) dobu, v níž je reklama podle odstavce 1 písm. d) zakázána,

c) druhy komunikačních médií, kterými nesmí být reklama podle odstavce 1 písm. d) šířena, popřípadě též

d) akce, na něž se zákaz šíření reklamy nevztahuje.

No, a pokud jsem se dobře díval na webové stránky města, tak v seznamu právních předpisů obce takové nařízení nefiguruje, čili u nás jsme zákonem nabízenou možnost regulace reklam nevyužili…

Pohlédneme-li do nařízení těch obcí, které možnost regulace využily, tak nejčastěji komunikačními médii, kterými nesmí být šířena reklama na veřejně přístupných místech je reklama, resp. se rozumí prostředky umožňující přenášení reklamy, jejichž demonstrativní výčet bývá v nařízeních uveden, např.:

plakáty z jakéhokoli materiálu, kromě těch, které jsou na základě smlouvy uzavřené s obcí umístěny na městském mobiliáři, zařízení a plakáty na sloupech veřejného osvětlení kromě těch, které jsou zde umístěny na základě smlouvy uzavřené s obcí,

reklamní periodický tisk (obdobně jako v případě šíření letáků a jiných propagačních materiálů je účelem ochrana před živelným způsobem, obtěžujícím okolí, který má mnohdy za následek znečišťování okolí následným odhazováním rozdávaných tiskovin)

převěsy a plachty z jakéhokoliv materiálu, kromě těch, které jsou umístěny pouze na stavebním lešení stojícím na přiléhající pozemní komunikaci po dobu provádění stavebních prací na objektu, který kryjí, pokud tyto převěsy a plachty zároveň zobrazují tento objekt a plocha vlastní reklamy nečiní více než 20 % celkové plochy převěsu nebo plachty.

Zákaz šíření reklamy se pak nejčastěji a logicky nevztahuje na

a) charitativní akce, prezentace politických stran a hnutí, 

b) shromáždění, pouliční průvody a manifestace svolané podle zvláštního právního předpisu, 

c) akce pořádané nebo spolupořádané obcí, 

d) akce pořádané na základě smlouvy uzavřené mezi pořadatelem a obcí.

Pro zajímavost, jaké jsou sankce za porušení nařízení, pokud bylo vydáno…

…šířením zakázané reklamy se lze dopustit přestupku nebo správního deliktu dle zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, kdy v blokovém řízení lze uložit pokutu do výše 5.000,- Kč, ve správním řízení pokutu do výše 2.000.000,- Kč.

Čili lze na takovou regulaci, resp. nedodržování, pohlížet i jako na potenciální zdroj příjmů.

L.Fojtík