Quo vadis lidé města Hranic?

Nedávno jsme oslavili 17. listopad – Den boje za svobodu a demokracii. Je již 25 let od události, kdy se studenti postavili zhmotnělé moci socialismu a stáli proti ozbrojeným složkám příslušníků SNB. A jak jsme pokročili po 25 letech?? Jak vypadá dnešní doba? A co naše město?

Na ustanovujícím zastupitelstvu jsem se jen tiše divil a upadal do čím dál větší deprese, z toho co je možné a jak my lidé přijmeme vše a ještě tleskáme. Výročí boje za demokracii jsme oslavili nedemokratickým hlasováním veřejným, prý je to již stejně vše veřejně známo (podle paní Ondriášové).

To, že Juračka měl v roce 2011 zcela odlišný názor, jak prezentovala paní Tvrdoňová, nikoho nezajímalo, dokonce nereagoval ani před volbami velmi agresivní kritik tehdejší koalice pan Kudláček. Myslím, že to je již dokonalý rozklad společnosti.

Ti co se nemuseli, na sebe dělají cukrbliky, ředitelé velkých firem, kterým protékají miliardy se nechají zmanipulovat, nové, rádoby po změnách volající uskupení, Otevřená radnice (mezi lidmi nazývaná  místo ra doplňte za), manažeři, vlastníci podniků, kteří něco dokázali, se nechají vmanipulovat do veřejného hlasování. To, že podlehnou koaličním vyjednávání, celkem chápu, to bylo, je a bude, ale že se nechají vmanipulovat do veřejného hlasování, to mi opravdu rozum nebere. Mám na mysli „ach, ta povaha česká“. Začal jsem přemýšlet, kam by vedlo jednání těchto vzdělaných lidí v době nacismu, či komunismu. Nechci věci ani domýšlet. Myslíte, že je to nadnesené? Věřte mi není.

Vzdělaní lidé, lékaři, učitelé, inženýři a vše podstoupí… pro co asi? Stojí jim to za to? A my občané? Necháme  vše se stoickým klidem být, ještě jim zatleskáme a někteří jdou a osobně pogratulují. Prosím, odpovězte! K čemu? Vždyť nerespektují naše názory. Ale nedivme se, my sedíme doma, a budeme jen dál nadávat. Morální hodnoty jdou vniveč. Quo vadis národe český? Quo vadis lidé města Hranic?