Na základě několika žádostí spoluobčanů přikládám výňatek z Rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ve věci stavebního povolení na zřízení samostatného topného zdroje pro vytápění a ohřev vody panelového domu Galašova.
Spokojený občan s vlastní kotelnou
Spokojený občan s vlastní kotelnou
Dne 8.
11. 2011 bylo Stavebnímu úřadu MěÚ Hranice doručeno vyjádření 
společnosti
Ekoltes Hranice, a.s., která uvedla následující. 
Nesouhlasí
s vybudováním samostatného topného zdroje pro vytápění a ohřev TUV 
panelového
domu Galašova 1742 - 1743 v Hranicích a odpojením od centrálního 
zásobování
teplem - plynové kotelny K 8, protože dojde k
1.
znehodnocení investic vložených do této kotelny, která se takto stane 
předimenzovanou,
což bude mít za následek negativní dopad nejen na životní 
prostředí
a ekonomiku provozu, ale i návratnost vložené investice. Při dalším 
provozu
kotelny stoupnou náklady provozovateli zdroje na vytápění 
zbývajících
vchodů č.p. 1739, 1744 a 1745. 
2. Dojde
ke zvýšení počtu kotelen, a tedy ke zvýšení počtu zdrojů znečištění 
ovzduší
v centru města Hranice. 
3.
Snížením prodeje dojde ke snížení účinnosti zdroje. 
4.
Nedojde k úměrnému snížení emisí v poměru se sníženým prodejem GJ 
tepla.
Dále
odvolatel upozornil na schválenou energetickou koncepci města Hranic a 
zdůraznil,
že kotelna K 8 je plynová, bloková a po rekonstrukci všech venkovních 
teplovodů
a ani zásadně nedoporučují a nesouhlasí s vybudováním nového 
tepelného
zdroje na sídlišti Galašova 1742 - 1743. Společnost Ekoltes Hranice, a.s., 
požaduje,
aby město Hranice nechalo zpracovat emisní situaci (rozptylovou studii na 
blokovou
kotelnu K 8 a zároveň nechalo zpracovat emisní situaci pro každý dům, 
který je
nebo byl napojen na centrální kotelnu K 8 zvlášť tak, jako by zde byly 
vybudovány
samostatné domovní kotelny. Je totiž předpoklad, že bude-li město 
Hranice
tyto domovní kotelny povolovat, dojde k odstavení centrální kotelny K 8... 
Dále
požadoval předložit ekonomický propočet, který vede k povolení vybudování 
nového
zdroje znečištění ve městě a k odpojení od blokové kotelny, přičemž 
odkazuje
na zákon č. 86/2002 Sb.
Následně
dne 4. 1. 2012 pod čj: OSU/14919/11-12 vydal Stavební úřad MěÚ Hranice 
rozhodnutí,
kterým povolil stavbu - stavební úpravy bytového panelového domu, 
spojené
se změnou užívání části stavby za účelem zřízení samostatného topného 
zdroje
pro vytápění a ohřev TUV pro 46 bytových jednotek, včetně osazení vnitřního 
komínu
na nemovitosti Galašova č.p. 1742 a 1743 v Hranicích, na pozemku parc. č. 
3353 v
k. ú. Hranice. 
Odvolání
proti tomuto rozhodnutí podala dne 19. 1. 2012 společnost Ekoltes Hranice, 
a.s.,
které odůvodnila následovně. Správní orgán nevěnoval patřičnou pozornost a 
neověřil
si sám hodnoty, uváděné v odborném posouzení ekonomické přijatelnosti.
Tím se
dopustil pochybení a výrazného zkreslení hodnot a údajů, o které své 
rozhodnutí
opírá. Rozhodnutí takto považuje odvolatel za nesprávné, u něhož navíc 
hrozí,
že svým velmi špatným příkladem práce správních orgánů uvede občany 
v
nezáviděníhodný omyl. Odborné porovnání na základě reálných a ověřitelných 
faktů a
platností základních fyzikálních zákonů uvedl odvolatel v příloze odvolání. Dle
odvolatelova
názoru se jedná o klamání veřejnosti a uvádění stavebníka v omyl. Tato 
činnost
je prováděna záměrně nebo z nevědomosti; stavebník se nerozhoduje na 
základě
pravdivých a objektivních údajů; této situaci však aktivně napomáhá správní 
orgán,
což odvolatel považuje za alarmující a nepřijatelné. Stejně jako v obdobných 
situacích
by měl stavebník požívat větší právní ochranu, kterou by mu měl zajistit 
správní
orgán, jelikož se jedná o záležitost a oblast, které běžný občan nerozumí. 
Pokud je
uveden v omyl nepravdivými údaji a ještě v tom utvrzen správním orgánem, 
který
občan stále ještě chápe jako vyšší autoritu, může dojít k jeho finanční, 
majetkové
nebo jiné újmě. Následně se odvolatel odkazuje na prokazatelné 
zkreslování
základních technicko - ekonomických údajů, dle přílohy k odvolání. Na 
závěr
uvedl, že správní orgán zanedbal, resp. řádně nekonal svou povinnost – 
jednoznačně
a přesvědčivě prokázat technicko – ekonomickou výhodnost odpojení 
od
centrálního zdroje tepla, čímž poškodil stavebníka, načež se odvolatel domnívá,
že
technicko – ekonomickou studii by měla zpracovávat osoba dostatečně odborně 
způsobilá,
která by celou věc posoudila. Stejný postup by se měl použít i při 
stanovení
dopadů vybudování nové kotelny na kvalitu ovzduší; je vhodné použít i 
srovnatelný
kalkulační vzorec pro výpočet tepla, které se např. používá u 
licencovaných
výrobců a dodavatelů tepla; dodaný dokument neobsahuje podpis a 
ani
razítko osoby, která jej zpracovala, načež požaduje zrušení stavebního povolení
v celém
rozsahu. 
Opatřením
ze dne 1. 2. 2012 obeznámil Stavební úřad MěÚ Hranice ostatní 
účastníky
s podaným odvoláním a vyzval je, aby se k němu ve stanovené lhůtě 
vyjádřili.
Tohoto práva nevyužil žádný účastník a tak bylo odvolání spolu 
s
příslušným správním spisem dne 26. 3. 2012 Stavebním úřadem MěÚ Hranice 
doručeno
odvolacímu správnímu orgánu k přezkoumání a rozhodnutí. 
Odbor SR
KÚOK se nejprve zabýval otázkou, zda bylo podané odvolání včasné, tedy 
v
souladu s ust. § 83 odst. 1 správního řádu, a zda bylo podáno osobou k tomu 
oprávněnou
v souladu s ust. § 81 odst. 1 správního řádu a shledal, že tomu tak bylo. 
Rozhodnutí
bylo odvolateli společnosti Ekoltes Hranice, a.s., jako vlastníku sousední 
stavby
teplovodu, oznámeno veřejnou vyhláškou dne 25. 1. 2012 a následující den jí 
počala
běžet 15denní lhůta na odvolání, která by byla zachována až do čtvrtka 
9. 2.
2012. Odvolání společnosti Ekoltes Hranice, a.s., proti tomuto rozhodnutí bylo 
ke
Stavebnímu úřadu MěÚ Hranice podáno již dne 19. 1. 2012, avšak podle ust. § 83 
odst. 1
správního řádu, bylo-li odvolání podáno před oznámením rozhodnutí 
odvolateli,
platí, že bylo podáno v první den odvolací lhůty, který v tomto případě 
připadl
na čtvrtek 26. 1. 2012. Lze tudíž konstatovat, že odvolání účastníka řízení 
společnosti
Ekoltes Hranice, a.s., bylo podáno dne 26. 1. 2012 a jedná se o odvolání, 
podané v
řádné lhůtě. 
V
odvolacím řízení se přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které 
vydání
rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného 
rozhodnutí
se, v souladu s ust § 89 odst. 2 správního řádu, přezkoumává výhradně 
v
rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný 
zájem. K
vadám, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad 
napadeného
rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se 
nepřihlíží.
Jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je 
v
rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho
část
zruší a řízení zastaví, nebo napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc 
vrátí k
novému projednání, nebo též napadené rozhodnutí nebo jeho část změní. 
Jestliže
odvolací orgán změní nebo zruší napadené rozhodnutí jen zčásti, ve zbytku 
je
potvrdí. Neshledá-li odvolací orgán v přezkoumávaném rozhodnutí a ani v řízení,
jež mu
předcházelo, nedostatky takové povahy, že by rozhodnutí bylo nutné 
považovat
za nezákonné nebo nesprávné, odvolání zamítne a napadené rozhodnutí 
potvrdí.
Při
přezkoumávání napadeného rozhodnutí odvolací orgán z předloženého 
správního
spisu zjistil následně uváděné skutečnosti, které byly pro posouzení věci 
rozhodující.
V
procesní stránce rozhodnutí odvolací orgán neshledal žádné pochybení. Stavební 
úřad MěÚ
Hranice provedl řádné stavební řízení podle ust. § 109 až 115 stavebního 
zákona.
Rovněž lze konstatovat, že rozhodoval na základě úplných podkladů, tedy 
v
souladu s ust. § 111 stavebního zákona, neboť nezbytné podklady pro řádné 
posouzení
věci byly k žádosti doloženy a předložená projektová dokumentace měla 
všechny
náležitosti, vyžadované vyhláškou č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, 
byly v
ní v odpovídající míře řešeny obecné požadavky na výstavbu a byla 
zpracována
oprávněnou osobou – Ing. Jaromírem Schindlerem, ČKAIT 1200908, 
autorizovaným
technikem pro techniku prostředí staveb se specializací vytápění a 
vzduchotechnika.
Do napadeného rozhodnutí byly zahrnuty podmínky Krajské 
hygienické
stanice Olomouckého kraje se sídlem v Olomouci a Odboru životního 
prostředí
MěÚ Hranice, jako dotčených orgánů. Stavební úřad MěÚ Hranice ve 
stavebním
řízení řádně vymezil účastníky řízení, tedy stavebníky, vlastníky dotčené 
nemovitosti
a dotčené vlastníky sousedních nemovitostí, včetně společnosti Ekoltes 
Hranice,
a.s., jako stávajícího dodavatele tepla. Stavebníci rovněž předložili 
požadované
ekonomické zhodnocení dle ust. § 3 odst. 8 zákona o ochraně ovzduší, 
které je
součástí předložené dokumentace, kterým se Stavební úřad MěÚ Hranice 
podrobně
zabýval. Stavební úřad MěÚ Hranice se rovněž zabýval námitkami 
účastníků,
o kterých v napadeném rozhodnutí rozhodl. 
Z
ekonomického zhodnocení, vyplynulo, že roční náklady na vytápění a ohřev teplé 
užitkové
vody – TUV, stanovené dodavatelem tepla, tedy společností Ekoltes 
Hranice,
a.s., za rok 2010 pro 46 bytových jednotek činily 889 986 Kč/rok. Celkové 
předpokládané
roční náklady dodávku tepla z vlastní kotelny, které vycházely 
z
předpokládané spotřeby ve výši 1423 GJ, by pak měly činit 631 417 Kč, přičemž 
zde jsou
kalkulovány náklady na mzdy, odpis zařízení, opravy a údržba zařízení, 
kontrola
a média. Rozdíl nákladů byl kalkulován z ceny současného dodavatele tepla 
a teplé
vody ve výši 625,43 Kč/GJ tepla. Roční úspora tedy činila rozdíl těchto dvou 
položek
ve výši 258 569 Kč a návratnost investice by měla činit cca 5,26 let bez 
dalšího
posouzení růstu cen energií. 
Ust. § 3
odst. 8 zákona o ochraně ovzduší stanoví, že právnické i fyzické osoby jsou 
povinny,
je-li to pro ně technicky možné a ekonomicky přijatelné, u nových staveb 
nebo při
změnách stávajících staveb využít centrálních zdrojů tepla, popřípadě 
alternativních
zdrojů, pokud je jejich provozování v souladu s tímto zákonem a 
předpisy
vydanými k jeho provedení. Současně jsou povinny ověřit technickou i 
ekonomickou
proveditelnost kombinované výroby tepla a energie. Uvedený zákon 
ani jiný
související právní předpis však nepředepisuje, jakou formu má ekonomické 
zhodnocení
výhodnosti výstavby vlastní kotelny mít. Tento právní názor odvolacího 
orgánu
pak podporuje judikatura soudů různých úrovní. 
Vzhledem
k maximálnímu výkonu kotelny, který činí 186 kW, se dle zákona o 
ochraně
ovzduší jedná o malý stacionární spalovací zdroj znečišťování ovzduší (§ 4 
odst. 5
písm. d) malé spalovací zdroje jsou zdroje znečišťování o jmenovitém 
tepelném
výkonu nižším než 0,2 MW), který nepodléhá povolení podle ust. § 17 odst. 
1 písm.
c) zákona o ochraně ovzduší. 
Požadovaná
technická proveditelnost je nepochybná, neboť se jedná veskrze o 
demontážní
a montážní proces zařízení v 1 podzemním podlaží místnosti č. 0.01 
domu
č.p. 3353, spočívající v osazení kaskády dvou závěsných plynových 
kondenzačních
turbo kotlů Junkers typu ZBR 98-2A, každý o maximálním výkonu 98 
kW, a k
tomu nezbytné technologie. Dále pak v osazení třívrstvého komínu Nerez 
200/305,
vedoucího schodišťovým prostorem domu a vyústěného nad střechu domu 
a také v
napojení na stávající středotlakou plynovodní přípojku u vchodu č.p. 1742. 
Po realizaci
samostatné plynové kotelny budou přívody z teplovodního kanálu 
v
prostoru č. 0.05 odpojeny a zaslepeny, předávací stanice v místnosti č. 0.02
bude 
demontována
vlastníkem zařízení, společností Ekoltes Hranice, a.s. Z vydaného 
rozhodnutí
je zřejmé, že se Stavební úřad MěÚ Hranice technickou proveditelností 
řádně
zabýval. 
Drobné
pochybení, které však bylo možné napravit změnou napadeného rozhodnutí, 
konkrétně
doplněním výrokové části, bylo shledáno v tom, že výrok rozhodnutí 
neobsahoval
rozhodnutí o odpojení od stávajícího zdroje tepla a teplé vody. O 
skutečnosti,
že odpojení od centrálního zdroje tepla, a to v souvislosti s vybudováním 
nové
kotelny v bytovém domě č.p. 1742 – 1743 v Hranicích, bylo předmětem žádosti 
a bylo v
řízení projednáno, je zřejmé z mnoha faktorů. Nejprůkaznějším jistě jsou 
námitky
odvolatele podané do řízení a následně jeho odvolání proti napadenému 
rozhodnutí,
který takto brojil proti odpojení bytového domu č.p. 1742 – 1743 
v
Hranicích od zdroje tepla, který vlastní a provozuje. Tato skutečnost je navíc 
zřejmá i
z doložené dokumentace, která se odpojením od současného zdroje tepla a 
teplé
vody zabývá. Takto lze konstatovat, že byly naplněny obecné požadavky na 
výstavbu,
zejména v naplnění § 16 (úspora energie a tepelná ochrana) vyhlášky č. 
268/2009
Sb., o technických požadavcích na stavby a § 38 (vytápění) vyhlášky. 
K
námitkám odvolatele odvolací orgán uvádí následující. 
K
uvedeným námitkám nezbývá než konstatovat, že tyto ne zcela naplňují ust. § 114
stavebního
zákona (účastník řízení může uplatnit námitky proti projektové 
dokumentaci,
způsobu provádění a užívání stavby nebo požadavkům dotčených 
orgánů,
pokud je jimi přímo dotčeno jeho vlastnické právo nebo právo založené 
smlouvou
provést stavbu nebo opatření nebo právo odpovídající věcnému břemenu 
k
pozemku nebo stavbě). Uvedenou stavbou, tedy vybudováním vlastní plynové 
kotelny,
nemůže dojít k přímému dotčení jeho vlastnických práv, ve smyslu 
uvedeného
ustanovení. Vlastní odpojení spočívá v technickém zaslepení stávajícího 
vedení
topného média a odinstalování zařízení v majetku odvolatele. Z podaného 
odvolání
je zřejmé, že odvolatel chápe přímé dotčení výhradně v tom, že dojde 
k úbytku
zdroje odběru tepelného média. Jeho námitku, týkající se doloženého 
odborného
posouzení, lze chápat jako námitku proti projektové dokumentaci, avšak 
ani
touto námitkou není přímo dotčeno jeho vlastnické právo. 
K
námitce, že správní orgán nevěnoval patřičnou pozornost a neověřil si sám 
hodnoty,
uváděné v odborném posouzení ekonomické přijatelnosti, čímž se dopustil 
pochybení
a výrazného zkreslení hodnot a údajů, o které své rozhodnutí opírá; a 
rozhodnutí
je takto nesprávné, u něhož navíc hrozí, že svým velmi špatným 
příkladem
práce správních orgánů uvede občany v nezáviděníhodný omyl, odvolací 
orgán
uvádí, že se Stavební úřad MěÚ Hranice posouzením technické a ekonomické 
výhodnosti
výstavby vlastní kotelny pro bytový dům Galašova č.p. 1742 - 1743 
v
Hranicích podrobně zabýval. Odvolací orgán si závěry doložené ekonomické 
analýzy
ověřil a dospěl ke stejnému závěru jako stavební úřad. 
K názoru
odvolatele, že se jedná o klamání veřejnosti a uvádění stavebníka, 
spotřebitelů
tepla v omyl; že tato činnost je prováděna záměrně nebo z nevědomosti 
a této
situaci aktivně napomáhá správní orgán, což považuje za alarmující a 
nepřijatelné,
se odvolací orgán nevyjadřuje. Pouze pro doplnění uvádí, že pokud je 
předložená
žádost úplná a kompletní, tedy včetně všech nezbytných příloh a 
předmět
žádosti není v rozporu s podmínkami stavebního zákona a předpisy 
souvisejícími,
nemůže stavební úřad žádosti nevyhovět. 
Námitce
odvolatele, že by měl stavebník stejně jako v obdobných situacích požívat 
větší
právní ochranu, kterou by mu měl zajistit správní orgán, jelikož se jedná o 
záležitost
a oblast, které běžný občan nerozumí; pokud je uveden v omyl 
nepravdivými
údaji a ještě v tom utvrzen správním orgánem, který občan stále ještě 
chápe
jako vyšší autoritu, může dojít k jeho finanční, majetkové nebo jiné újmě; 
načež se
odvolatel odkazuje na prokazatelné zkreslování základních technicko - 
ekonomických
údajů, dle přílohy k odvolání, odvolací orgán ne zcela porozuměl. 
Stavebník,
stejně jako kterýkoli jiný účastník, či celá společnost, podléhá ochraně ve 
veřejném
zájmu, což zabezpečují dotčené orgány, tedy správní orgán na úseku 
ochrany,
který je mu příslušným zákonem svěřen. Ochranným prostředkem před 
nezákonnými
rozhodnutími, či namítanými nezákonnostmi, je institut odvolacího 
orgánu,
který správní rozhodnutí prvostupňového orgánu přezkoumává. A to jak 
z
pohledu jeho věcné tak i procesní zákonnosti. 
K názoru
odvolatele, že správní orgán zanedbal, resp. řádně nekonal svou povinnost 
–
jednoznačně a přesvědčivě prokázat technicko – ekonomickou výhodnost odpojení 
od
centrálního zdroje tepla, čímž poškodil stavebníka, načež se domnívá, že 
technicko
– ekonomickou studii by měla zpracovávat osoba dostatečně odborně 
způsobilá,
která by celou věc posoudila, odvolací orgán uvádí, že ustanovení zákona 
č.
86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (dále jen 
zákon o
ochraně ovzduší), který obsahuje právě ust. § 3 (Povinnosti právnických a 
fyzických
osob) v odst. 8 nestanoví, jakým způsobem má být technická a 
ekonomická
proveditelnost výroby tepla provedena a ani omezení, kým má být 
zpracována.
V daném případě však je nutné konstatovat, že dle údajů zde 
uvedených
nebylo možné ověřit závěry tohoto odborného posouzení. Prostou 
úvahou
lze předpokládat, že stavebníci na základě vlastní analýzy stávajících 
(dosavadních)
nákladů za nákup tepla a teplé vody v poměru s náklady na nový 
systém
vytápění, jako vlastníci 46 bytových jednotek a spoluvlastníci bytového domu 
a rovněž
spoluinvestoři navrhovaného řešení, řádně posoudili investice spojené 
s
vybudováním nové kotelny s náklady dosavadního způsobu dodávky tepla a teplé 
vody,
neboť reálné a náležité posouzení ekonomické výhodnosti nového řešení 
vytápění
a ohřevu teplé užitkové vody je jistě v jejich vlastním zájmu. Tento názor 
ostatně
potvrdil i sám stavebník ve svém vyjádření k podanému odvolání. Ovšem 
doložení
takového podkladu musí být předmětem řízení, jak vyplývá z ust. § 3 odst. 8 
zákona o
ochraně ovzduší, které stanoví, že právnické i fyzické osoby jsou povinny, 
je-li to
pro ně technicky možné a ekonomicky přijatelné, u nových staveb nebo při 
změnách
stávajících staveb využít centrálních zdrojů tepla, popřípadě alternativních 
zdrojů,
pokud je jejich provozování v souladu s tímto zákonem a předpisy vydanými k 
jeho
provedení. Současně jsou povinny ověřit technickou i ekonomickou 
proveditelnost
kombinované výroby tepla a energie. Uvedený zákon ani jiný 
související
právní předpis sice nepředepisuje, jakou formu má ekonomické 
zhodnocení
výhodnosti výstavby vlastní kotelny mít, avšak musí být jednoznačné a 
vypovídající.
K
námitce, že stejný postup by se měl použít při stanovení dopadů vybudování nové
kotelny
na kvalitu ovzduší, odvolací orgán uvádí, že posouzením celé věci, tedy 
dopadem
vlivu nové kotelny na její okolí, včetně ovzduší, se Stavební úřad MěÚ 
Hranice
podrobně zabýval právě v napadeném rozhodnutí. Odůvodnění stavebního 
úřadu v
této části bylo naprosto vyčerpávající a odvolací orgán se s tímto plně 
ztotožňuje.
Po
provedeném přezkoumání předloženého správního spisu dospěl Odbor SR 
KÚOK k
závěru, že výše citované rozhodnutí Stavebního úřadu MěÚ Hranice vydané 
dne 4.
1. 2012 pod č.j.: OSU/14919/11-12, bylo vydáno v souladu se stavebním 
zákonem
a předpisy souvisejícími. Zjištěná nedostatečnost rozhodnutí pak byla 
takového
charakteru, že ji bylo možné odstranit změnou části napadeného 
rozhodnutí.
Toto pak bylo ve zbytku potvrzeno. Proto bylo odvolání společnosti 
Ekoltes
Hranice, a.s., jako nedůvodné zamítnuto. 
Poučení
účastníků 
Proti
tomuto rozhodnutí se, podle ust. § 91 odst. 1 správního řádu, nelze dále 
odvolat.
 
 
2 komentáře:
I zde se dělaly rozdíly. Jako první byl Sedláček, povolil se prodej pozemku pod komín Smolkovi. Ostatní jsme museli budovat komíny výtahovou šachtou.
Je to kamarádský propletenec. NEVOLIT!
B. H.
Tak nám ten potrefený Ekoltes kope na všechny strany. Panstvo z vedení firmy a koaliční bandy zastupitelstva začínají mít strach o své profity a tak se snaží občanům města co nejvíc znepřijemnit život. Nakopat jim do p.....a vyhnat bičenm z radnice, někteří se tam zakopali tak, že si myslí, že jsou nepostradatelní. Občané už otevřete oči a s tou bandou grázlu zatočte!
Okomentovat