Ještě jednou ke kotelnám

Na základě několika žádostí spoluobčanů přikládám výňatek z Rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ve věci stavebního povolení na zřízení samostatného topného zdroje pro vytápění a ohřev vody panelového domu Galašova.
Spokojený občan s vlastní kotelnou

Dne 8. 11. 2011 bylo Stavebnímu úřadu MěÚ Hranice doručeno vyjádření

společnosti Ekoltes Hranice, a.s., která uvedla následující.

Nesouhlasí s vybudováním samostatného topného zdroje pro vytápění a ohřev TUV

panelového domu Galašova 1742 - 1743 v Hranicích a odpojením od centrálního

zásobování teplem - plynové kotelny K 8, protože dojde k

1. znehodnocení investic vložených do této kotelny, která se takto stane

předimenzovanou, což bude mít za následek negativní dopad nejen na životní

prostředí a ekonomiku provozu, ale i návratnost vložené investice. Při dalším

provozu kotelny stoupnou náklady provozovateli zdroje na vytápění

zbývajících vchodů č.p. 1739, 1744 a 1745.

2. Dojde ke zvýšení počtu kotelen, a tedy ke zvýšení počtu zdrojů znečištění

ovzduší v centru města Hranice.

3. Snížením prodeje dojde ke snížení účinnosti zdroje.

4. Nedojde k úměrnému snížení emisí v poměru se sníženým prodejem GJ

tepla.

Dále odvolatel upozornil na schválenou energetickou koncepci města Hranic a

zdůraznil, že kotelna K 8 je plynová, bloková a po rekonstrukci všech venkovních

teplovodů a ani zásadně nedoporučují a nesouhlasí s vybudováním nového

tepelného zdroje na sídlišti Galašova 1742 - 1743. Společnost Ekoltes Hranice, a.s.,

požaduje, aby město Hranice nechalo zpracovat emisní situaci (rozptylovou studii na

blokovou kotelnu K 8 a zároveň nechalo zpracovat emisní situaci pro každý dům,

který je nebo byl napojen na centrální kotelnu K 8 zvlášť tak, jako by zde byly

vybudovány samostatné domovní kotelny. Je totiž předpoklad, že bude-li město

Hranice tyto domovní kotelny povolovat, dojde k odstavení centrální kotelny K 8...

Dále požadoval předložit ekonomický propočet, který vede k povolení vybudování

nového zdroje znečištění ve městě a k odpojení od blokové kotelny, přičemž

odkazuje na zákon č. 86/2002 Sb.

Následně dne 4. 1. 2012 pod čj: OSU/14919/11-12 vydal Stavební úřad MěÚ Hranice

rozhodnutí, kterým povolil stavbu - stavební úpravy bytového panelového domu,

spojené se změnou užívání části stavby za účelem zřízení samostatného topného

zdroje pro vytápění a ohřev TUV pro 46 bytových jednotek, včetně osazení vnitřního

komínu na nemovitosti Galašova č.p. 1742 a 1743 v Hranicích, na pozemku parc. č.

3353 v k. ú. Hranice.

Odvolání proti tomuto rozhodnutí podala dne 19. 1. 2012 společnost Ekoltes Hranice,

a.s., které odůvodnila následovně. Správní orgán nevěnoval patřičnou pozornost a

neověřil si sám hodnoty, uváděné v odborném posouzení ekonomické přijatelnosti.

Tím se dopustil pochybení a výrazného zkreslení hodnot a údajů, o které své

rozhodnutí opírá. Rozhodnutí takto považuje odvolatel za nesprávné, u něhož navíc

hrozí, že svým velmi špatným příkladem práce správních orgánů uvede občany

v nezáviděníhodný omyl. Odborné porovnání na základě reálných a ověřitelných

faktů a platností základních fyzikálních zákonů uvedl odvolatel v příloze odvolání. Dle

odvolatelova názoru se jedná o klamání veřejnosti a uvádění stavebníka v omyl. Tato

činnost je prováděna záměrně nebo z nevědomosti; stavebník se nerozhoduje na

základě pravdivých a objektivních údajů; této situaci však aktivně napomáhá správní

orgán, což odvolatel považuje za alarmující a nepřijatelné. Stejně jako v obdobných

situacích by měl stavebník požívat větší právní ochranu, kterou by mu měl zajistit

správní orgán, jelikož se jedná o záležitost a oblast, které běžný občan nerozumí.

Pokud je uveden v omyl nepravdivými údaji a ještě v tom utvrzen správním orgánem,

který občan stále ještě chápe jako vyšší autoritu, může dojít k jeho finanční,

majetkové nebo jiné újmě. Následně se odvolatel odkazuje na prokazatelné

zkreslování základních technicko - ekonomických údajů, dle přílohy k odvolání. Na

závěr uvedl, že správní orgán zanedbal, resp. řádně nekonal svou povinnost –

jednoznačně a přesvědčivě prokázat technicko – ekonomickou výhodnost odpojení

od centrálního zdroje tepla, čímž poškodil stavebníka, načež se odvolatel domnívá,

že technicko – ekonomickou studii by měla zpracovávat osoba dostatečně odborně

způsobilá, která by celou věc posoudila. Stejný postup by se měl použít i při

stanovení dopadů vybudování nové kotelny na kvalitu ovzduší; je vhodné použít i

srovnatelný kalkulační vzorec pro výpočet tepla, které se např. používá u

licencovaných výrobců a dodavatelů tepla; dodaný dokument neobsahuje podpis a

ani razítko osoby, která jej zpracovala, načež požaduje zrušení stavebního povolení

v celém rozsahu.

Opatřením ze dne 1. 2. 2012 obeznámil Stavební úřad MěÚ Hranice ostatní

účastníky s podaným odvoláním a vyzval je, aby se k němu ve stanovené lhůtě

vyjádřili. Tohoto práva nevyužil žádný účastník a tak bylo odvolání spolu

s příslušným správním spisem dne 26. 3. 2012 Stavebním úřadem MěÚ Hranice

doručeno odvolacímu správnímu orgánu k přezkoumání a rozhodnutí.

Odbor SR KÚOK se nejprve zabýval otázkou, zda bylo podané odvolání včasné, tedy

v souladu s ust. § 83 odst. 1 správního řádu, a zda bylo podáno osobou k tomu

oprávněnou v souladu s ust. § 81 odst. 1 správního řádu a shledal, že tomu tak bylo.

Rozhodnutí bylo odvolateli společnosti Ekoltes Hranice, a.s., jako vlastníku sousední

stavby teplovodu, oznámeno veřejnou vyhláškou dne 25. 1. 2012 a následující den jí

počala běžet 15denní lhůta na odvolání, která by byla zachována až do čtvrtka

9. 2. 2012. Odvolání společnosti Ekoltes Hranice, a.s., proti tomuto rozhodnutí bylo

ke Stavebnímu úřadu MěÚ Hranice podáno již dne 19. 1. 2012, avšak podle ust. § 83

odst. 1 správního řádu, bylo-li odvolání podáno před oznámením rozhodnutí

odvolateli, platí, že bylo podáno v první den odvolací lhůty, který v tomto případě

připadl na čtvrtek 26. 1. 2012. Lze tudíž konstatovat, že odvolání účastníka řízení

společnosti Ekoltes Hranice, a.s., bylo podáno dne 26. 1. 2012 a jedná se o odvolání,

podané v řádné lhůtě.

V odvolacím řízení se přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které

vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného

rozhodnutí se, v souladu s ust § 89 odst. 2 správního řádu, přezkoumává výhradně

v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný

zájem. K vadám, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad

napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se

nepřihlíží. Jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je

v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho

část zruší a řízení zastaví, nebo napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc

vrátí k novému projednání, nebo též napadené rozhodnutí nebo jeho část změní.

Jestliže odvolací orgán změní nebo zruší napadené rozhodnutí jen zčásti, ve zbytku

je potvrdí. Neshledá-li odvolací orgán v přezkoumávaném rozhodnutí a ani v řízení,

jež mu předcházelo, nedostatky takové povahy, že by rozhodnutí bylo nutné

považovat za nezákonné nebo nesprávné, odvolání zamítne a napadené rozhodnutí

potvrdí.

Při přezkoumávání napadeného rozhodnutí odvolací orgán z předloženého

správního spisu zjistil následně uváděné skutečnosti, které byly pro posouzení věci

rozhodující.

V procesní stránce rozhodnutí odvolací orgán neshledal žádné pochybení. Stavební

úřad MěÚ Hranice provedl řádné stavební řízení podle ust. § 109 až 115 stavebního

zákona. Rovněž lze konstatovat, že rozhodoval na základě úplných podkladů, tedy

v souladu s ust. § 111 stavebního zákona, neboť nezbytné podklady pro řádné

posouzení věci byly k žádosti doloženy a předložená projektová dokumentace měla

všechny náležitosti, vyžadované vyhláškou č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb,

byly v ní v odpovídající míře řešeny obecné požadavky na výstavbu a byla

zpracována oprávněnou osobou – Ing. Jaromírem Schindlerem, ČKAIT 1200908,

autorizovaným technikem pro techniku prostředí staveb se specializací vytápění a

vzduchotechnika. Do napadeného rozhodnutí byly zahrnuty podmínky Krajské

hygienické stanice Olomouckého kraje se sídlem v Olomouci a Odboru životního

prostředí MěÚ Hranice, jako dotčených orgánů. Stavební úřad MěÚ Hranice ve

stavebním řízení řádně vymezil účastníky řízení, tedy stavebníky, vlastníky dotčené

nemovitosti a dotčené vlastníky sousedních nemovitostí, včetně společnosti Ekoltes

Hranice, a.s., jako stávajícího dodavatele tepla. Stavebníci rovněž předložili

požadované ekonomické zhodnocení dle ust. § 3 odst. 8 zákona o ochraně ovzduší,

které je součástí předložené dokumentace, kterým se Stavební úřad MěÚ Hranice

podrobně zabýval. Stavební úřad MěÚ Hranice se rovněž zabýval námitkami

účastníků, o kterých v napadeném rozhodnutí rozhodl.

Z ekonomického zhodnocení, vyplynulo, že roční náklady na vytápění a ohřev teplé

užitkové vody – TUV, stanovené dodavatelem tepla, tedy společností Ekoltes

Hranice, a.s., za rok 2010 pro 46 bytových jednotek činily 889 986 Kč/rok. Celkové

předpokládané roční náklady dodávku tepla z vlastní kotelny, které vycházely

z předpokládané spotřeby ve výši 1423 GJ, by pak měly činit 631 417 Kč, přičemž

zde jsou kalkulovány náklady na mzdy, odpis zařízení, opravy a údržba zařízení,

kontrola a média. Rozdíl nákladů byl kalkulován z ceny současného dodavatele tepla

a teplé vody ve výši 625,43 Kč/GJ tepla. Roční úspora tedy činila rozdíl těchto dvou

položek ve výši 258 569 Kč a návratnost investice by měla činit cca 5,26 let bez

dalšího posouzení růstu cen energií.

Ust. § 3 odst. 8 zákona o ochraně ovzduší stanoví, že právnické i fyzické osoby jsou

povinny, je-li to pro ně technicky možné a ekonomicky přijatelné, u nových staveb

nebo při změnách stávajících staveb využít centrálních zdrojů tepla, popřípadě

alternativních zdrojů, pokud je jejich provozování v souladu s tímto zákonem a

předpisy vydanými k jeho provedení. Současně jsou povinny ověřit technickou i

ekonomickou proveditelnost kombinované výroby tepla a energie. Uvedený zákon

ani jiný související právní předpis však nepředepisuje, jakou formu má ekonomické

zhodnocení výhodnosti výstavby vlastní kotelny mít. Tento právní názor odvolacího

orgánu pak podporuje judikatura soudů různých úrovní.

Vzhledem k maximálnímu výkonu kotelny, který činí 186 kW, se dle zákona o

ochraně ovzduší jedná o malý stacionární spalovací zdroj znečišťování ovzduší (§ 4

odst. 5 písm. d) malé spalovací zdroje jsou zdroje znečišťování o jmenovitém

tepelném výkonu nižším než 0,2 MW), který nepodléhá povolení podle ust. § 17 odst.

1 písm. c) zákona o ochraně ovzduší.

Požadovaná technická proveditelnost je nepochybná, neboť se jedná veskrze o

demontážní a montážní proces zařízení v 1 podzemním podlaží místnosti č. 0.01

domu č.p. 3353, spočívající v osazení kaskády dvou závěsných plynových

kondenzačních turbo kotlů Junkers typu ZBR 98-2A, každý o maximálním výkonu 98

kW, a k tomu nezbytné technologie. Dále pak v osazení třívrstvého komínu Nerez

200/305, vedoucího schodišťovým prostorem domu a vyústěného nad střechu domu

a také v napojení na stávající středotlakou plynovodní přípojku u vchodu č.p. 1742.

Po realizaci samostatné plynové kotelny budou přívody z teplovodního kanálu

v prostoru č. 0.05 odpojeny a zaslepeny, předávací stanice v místnosti č. 0.02 bude

demontována vlastníkem zařízení, společností Ekoltes Hranice, a.s. Z vydaného

rozhodnutí je zřejmé, že se Stavební úřad MěÚ Hranice technickou proveditelností

řádně zabýval.

Drobné pochybení, které však bylo možné napravit změnou napadeného rozhodnutí,

konkrétně doplněním výrokové části, bylo shledáno v tom, že výrok rozhodnutí

neobsahoval rozhodnutí o odpojení od stávajícího zdroje tepla a teplé vody. O

skutečnosti, že odpojení od centrálního zdroje tepla, a to v souvislosti s vybudováním

nové kotelny v bytovém domě č.p. 1742 – 1743 v Hranicích, bylo předmětem žádosti

a bylo v řízení projednáno, je zřejmé z mnoha faktorů. Nejprůkaznějším jistě jsou

námitky odvolatele podané do řízení a následně jeho odvolání proti napadenému

rozhodnutí, který takto brojil proti odpojení bytového domu č.p. 1742 – 1743

v Hranicích od zdroje tepla, který vlastní a provozuje. Tato skutečnost je navíc

zřejmá i z doložené dokumentace, která se odpojením od současného zdroje tepla a

teplé vody zabývá. Takto lze konstatovat, že byly naplněny obecné požadavky na

výstavbu, zejména v naplnění § 16 (úspora energie a tepelná ochrana) vyhlášky č.

268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby a § 38 (vytápění) vyhlášky.

K námitkám odvolatele odvolací orgán uvádí následující.

K uvedeným námitkám nezbývá než konstatovat, že tyto ne zcela naplňují ust. § 114

stavebního zákona (účastník řízení může uplatnit námitky proti projektové

dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavby nebo požadavkům dotčených

orgánů, pokud je jimi přímo dotčeno jeho vlastnické právo nebo právo založené

smlouvou provést stavbu nebo opatření nebo právo odpovídající věcnému břemenu

k pozemku nebo stavbě). Uvedenou stavbou, tedy vybudováním vlastní plynové

kotelny, nemůže dojít k přímému dotčení jeho vlastnických práv, ve smyslu

uvedeného ustanovení. Vlastní odpojení spočívá v technickém zaslepení stávajícího

vedení topného média a odinstalování zařízení v majetku odvolatele. Z podaného

odvolání je zřejmé, že odvolatel chápe přímé dotčení výhradně v tom, že dojde

k úbytku zdroje odběru tepelného média. Jeho námitku, týkající se doloženého

odborného posouzení, lze chápat jako námitku proti projektové dokumentaci, avšak

ani touto námitkou není přímo dotčeno jeho vlastnické právo.

K námitce, že správní orgán nevěnoval patřičnou pozornost a neověřil si sám

hodnoty, uváděné v odborném posouzení ekonomické přijatelnosti, čímž se dopustil

pochybení a výrazného zkreslení hodnot a údajů, o které své rozhodnutí opírá; a

rozhodnutí je takto nesprávné, u něhož navíc hrozí, že svým velmi špatným

příkladem práce správních orgánů uvede občany v nezáviděníhodný omyl, odvolací

orgán uvádí, že se Stavební úřad MěÚ Hranice posouzením technické a ekonomické

výhodnosti výstavby vlastní kotelny pro bytový dům Galašova č.p. 1742 - 1743

v Hranicích podrobně zabýval. Odvolací orgán si závěry doložené ekonomické

analýzy ověřil a dospěl ke stejnému závěru jako stavební úřad.

K názoru odvolatele, že se jedná o klamání veřejnosti a uvádění stavebníka,

spotřebitelů tepla v omyl; že tato činnost je prováděna záměrně nebo z nevědomosti

a této situaci aktivně napomáhá správní orgán, což považuje za alarmující a

nepřijatelné, se odvolací orgán nevyjadřuje. Pouze pro doplnění uvádí, že pokud je

předložená žádost úplná a kompletní, tedy včetně všech nezbytných příloh a

předmět žádosti není v rozporu s podmínkami stavebního zákona a předpisy

souvisejícími, nemůže stavební úřad žádosti nevyhovět.

Námitce odvolatele, že by měl stavebník stejně jako v obdobných situacích požívat

větší právní ochranu, kterou by mu měl zajistit správní orgán, jelikož se jedná o

záležitost a oblast, které běžný občan nerozumí; pokud je uveden v omyl

nepravdivými údaji a ještě v tom utvrzen správním orgánem, který občan stále ještě

chápe jako vyšší autoritu, může dojít k jeho finanční, majetkové nebo jiné újmě;

načež se odvolatel odkazuje na prokazatelné zkreslování základních technicko -

ekonomických údajů, dle přílohy k odvolání, odvolací orgán ne zcela porozuměl.

Stavebník, stejně jako kterýkoli jiný účastník, či celá společnost, podléhá ochraně ve

veřejném zájmu, což zabezpečují dotčené orgány, tedy správní orgán na úseku

ochrany, který je mu příslušným zákonem svěřen. Ochranným prostředkem před

nezákonnými rozhodnutími, či namítanými nezákonnostmi, je institut odvolacího

orgánu, který správní rozhodnutí prvostupňového orgánu přezkoumává. A to jak

z pohledu jeho věcné tak i procesní zákonnosti.

K názoru odvolatele, že správní orgán zanedbal, resp. řádně nekonal svou povinnost

– jednoznačně a přesvědčivě prokázat technicko – ekonomickou výhodnost odpojení

od centrálního zdroje tepla, čímž poškodil stavebníka, načež se domnívá, že

technicko – ekonomickou studii by měla zpracovávat osoba dostatečně odborně

způsobilá, která by celou věc posoudila, odvolací orgán uvádí, že ustanovení zákona

č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (dále jen

zákon o ochraně ovzduší), který obsahuje právě ust. § 3 (Povinnosti právnických a

fyzických osob) v odst. 8 nestanoví, jakým způsobem má být technická a

ekonomická proveditelnost výroby tepla provedena a ani omezení, kým má být

zpracována. V daném případě však je nutné konstatovat, že dle údajů zde

uvedených nebylo možné ověřit závěry tohoto odborného posouzení. Prostou

úvahou lze předpokládat, že stavebníci na základě vlastní analýzy stávajících

(dosavadních) nákladů za nákup tepla a teplé vody v poměru s náklady na nový

systém vytápění, jako vlastníci 46 bytových jednotek a spoluvlastníci bytového domu

a rovněž spoluinvestoři navrhovaného řešení, řádně posoudili investice spojené

s vybudováním nové kotelny s náklady dosavadního způsobu dodávky tepla a teplé

vody, neboť reálné a náležité posouzení ekonomické výhodnosti nového řešení

vytápění a ohřevu teplé užitkové vody je jistě v jejich vlastním zájmu. Tento názor

ostatně potvrdil i sám stavebník ve svém vyjádření k podanému odvolání. Ovšem

doložení takového podkladu musí být předmětem řízení, jak vyplývá z ust. § 3 odst. 8

zákona o ochraně ovzduší, které stanoví, že právnické i fyzické osoby jsou povinny,

je-li to pro ně technicky možné a ekonomicky přijatelné, u nových staveb nebo při

změnách stávajících staveb využít centrálních zdrojů tepla, popřípadě alternativních

zdrojů, pokud je jejich provozování v souladu s tímto zákonem a předpisy vydanými k

jeho provedení. Současně jsou povinny ověřit technickou i ekonomickou

proveditelnost kombinované výroby tepla a energie. Uvedený zákon ani jiný

související právní předpis sice nepředepisuje, jakou formu má ekonomické

zhodnocení výhodnosti výstavby vlastní kotelny mít, avšak musí být jednoznačné a

vypovídající.

K námitce, že stejný postup by se měl použít při stanovení dopadů vybudování nové

kotelny na kvalitu ovzduší, odvolací orgán uvádí, že posouzením celé věci, tedy

dopadem vlivu nové kotelny na její okolí, včetně ovzduší, se Stavební úřad MěÚ

Hranice podrobně zabýval právě v napadeném rozhodnutí. Odůvodnění stavebního

úřadu v této části bylo naprosto vyčerpávající a odvolací orgán se s tímto plně

ztotožňuje.

Po provedeném přezkoumání předloženého správního spisu dospěl Odbor SR

KÚOK k závěru, že výše citované rozhodnutí Stavebního úřadu MěÚ Hranice vydané

dne 4. 1. 2012 pod č.j.: OSU/14919/11-12, bylo vydáno v souladu se stavebním

zákonem a předpisy souvisejícími. Zjištěná nedostatečnost rozhodnutí pak byla

takového charakteru, že ji bylo možné odstranit změnou části napadeného

rozhodnutí. Toto pak bylo ve zbytku potvrzeno. Proto bylo odvolání společnosti

Ekoltes Hranice, a.s., jako nedůvodné zamítnuto.

Poučení účastníků

Proti tomuto rozhodnutí se, podle ust. § 91 odst. 1 správního řádu, nelze dále

odvolat.