16. 9. 2010

„Demokracie“ podle radních jednoho města



   Po minulých komunálních volbách si jeden občan města řekl, že by mohl trochu přispět ke zvelebení „svého“ města. Proto se nechal jmenovat do jedné komise.  Že nešel za penězi je zřejmé každému, kdo ví, jaké odměny za práci v komisi ono město vyplácelo. Zmíněná komise je poradním orgánem rady města pro řešení složitějších problémů - podle hesla „více hlav, více rozumu“. Bohužel v tomto městě to platí jaksi opačně. Po nějaké době náš občan dal najevo, že se mu nelíbí, jak rada města schvaluje a navrhuje zastupitelstvu věci, které komisí vůbec neprošly a kromě radních je nikdo neřešil. A pokud něco rada k projednání komisi předložila, ve většině případů doporučení komise nebrala v úvahu.
Na radnici onoho města přitom vládne tak široce rozkročená koalice, že má jeden obavu, aby se v rozkroku neroztrhla. Není proto divu, že takto různorodá vládnoucí koalice na radnici někdy vydává a schvaluje podivné věci – asi to bude tím, že musí být velmi obtížné skloubit programy a ideje levicové, středové i krajně pravicové. K tomu musí mít člověk silný žaludek i ….silnou motivaci! Takže náš občan celkem chápe, že se rada mnohdy schovává za to, že její usnesení jsou údajně tak tajná, že občan ani neví, kdo ze sedmi členů rady města jak a pro co hlasoval. Nechápe však, proč se při tom kasají, že jednají demokraticky a v zájmu občanů - čeho se bojí? Občanů města, pro které údajně pracují?


Obdobně „kvalitně“ to s hlasováním funguje i v zastupitelstvu. Je veřejným tajemstvím, že se koalice schází před zasedáním zastupitelstva a pilně trénuje, jak bude hlasovat pod taktovkou tzv. nejsilnější strany („nejsilnější“ snad počtem zastupitelů). A takové lidi jsme jako občané města volili, ti mají být naši zástupci a mít naši důvěru. Není to všechno nějak podivné?

   Ale zpět k našemu občanovi. Zákon schválnosti – náš občan měl rozepři, řekněme hádku, v létě  roku 2009 s jiným, asi významným a nedotknutelným občanem města, který sám o sobě totiž říká, že „něco znamená“ (zastupitel a funkcionář městské firmy). Ten našeho občana bez puncu nedotknutelnosti nazval „občanem druhé, možná třetí kategorie“ a holedbal se, že on, který „něco znamená“, má údajně nárok na nějaké výhody od města. Otázka zní, na základě jakých zásluh si přisvojuje právo na nějaké výhody, jiným občanům nedostupné. Nebylo by přesnější takové „výhody“ od jeho chlebodárců v radě města nazvat něčím nečistým, podvodem, korupcí? Projevy, se kterými přišel náš pan nedotknutelný, byly slyšet již v černé minulosti minulého století.
Nedotknutelný se ještě cítil asi ukřivděn, a nebo se držel hesla zloděje křičícího „chyťte zloděje“,  a poslal radě města tajemný dopis, kde si asi na našeho občana stěžuje (co v tomto dopisu je napsáno, se náš občan nikdy nedozvěděl). Na základě tohoto dopisu rada města onoho občana jako škůdce z komise vyobcovala. Protože složitý koaliční, různými výhodami dobře promazaný, zvedací systém ruky i v radě funguje velmi dobře a neomylně. 


Radní města si asi oddechli a současně nadmuli pýchou, jak se brilantně zbavili škůdce, který si – ač je to skoro neuvěřitelné – dovolil poukazovat na konkrétní nepořádky ve vedení města. Tajemný dopis je tak tajný, že když někteří zastupitelé chtěli po starostovi, aby bylo zveřejněno, o co se vlastně jedná, starosta to odmítl. Asi je v tom dopise nějaké státní tajemství a zveřejnění by byla něco jako vlastizrada radniční koalice. Možná, že hrozilo i roztržení oněch, v úvodu zmiňovaných široce rozkročených nohou v rozkroku, neboli rozpad koalice. 


Také členové komise, ve které byl onen městský škůdce členem, žádali po starostovi města, aby uvedl důvod odvolání z komise. Starostovi nelze upřít téměř heroickou pevnost postojů - opět důvod odvolání sdělit odmítl.
Současně však přece jen z rady města na našeho občana vzešla pomluva, že se údajně nepřístojně a hrubě choval k úřednici jednoho odboru MěÚ. A to prý je také jeden z důvodů odvolání. To uvedl předseda komise při zasedání komise, na dotaz odkud tuto informaci má, odmítl cokoliv sdělit. 


Stejně se zachoval starosta města, který byl na uvedeném zasedání přítomen a uvedenou informaci ani nepotvrdil a ani nevyvrátil. Po dotazech na odboru MěÚ, ke komu se náš občan „škůdce“ choval nevhodně, se zjistilo, že k nikomu a že si nikdo na něj nestěžoval k radním města Hranic. Vše tedy vymyšleno, jen důvod jak někomu ublížit a uškodit.

Závěrem, náš občan, který měl chuť prakticky zadarmo pracovat pro město, byl odvolán, morálně pošpiněn a po zjištění skutečností se mu ani nikdo neomluvil. Proč taky, když to nebývá u volených zástupců občanů toho města zvykem. Náš nedotknutelný, i když se choval na veřejnosti nepřístojně a velmi urážlivě, byl schován pod ochranná křídla rady města, která jeho nevhodné chování přešla „vysvětlením“, že on to tak určitě nemyslel a basta.


Lidem v podzámčí rada poslala jasný vzkaz – tak to dopadne s každým, kdo si dovolí panstvo na zámku, nebo jeho dvořany kritizovat. Není třeba dodávat, že urážlivými výroky nedotknutelného zastupitele se nikdo nezabýval a proto ani nemohl být nějak postižen a potrestán za nevhodné chování.
Skoro to tak vypadá, že
široce rozkročené koalici,
roztrhly se kalhoty na radnici,
vystrkujíc na nás svou zadnici.

 A kde zůstala spravedlnost a demokracie? Někde daleko za branami onoho města. Ovšem voleným radním to nevadí, ti se ze všech průšvihů otřepou a jedou dál. Proč ne, když jim to občané trpí.

Antonín Honysz, kandidát Strany pro otevřenou společnost, SOS, do komunálních voleb

Žádné komentáře: