29. 3. 2010

Rozpočtový výhled města


Už víc jak rok je jasné, že město bude mít v následujících letech možnost profinancovat jen zlomek z projekčně připravených, či připravovaných investic a oprav městského majetku. Tuto zásadní změnu signalizuje i rozpočtový výhled našeho města na léta 2011 až 2013. Na jednorázové akce je k dispozici na všechny tři roky dohromady 14,5 mil.korun.
Ekonomové radí, abychom v rodinném rozpočtu šetřili a vytvořili si rezervu na nedpředvídané situace, větší výdaje abychom realizovali podle jejich důležitosti a v rozsahu svých finančních možností, za rizikové v krizovém období označují braní úvěrů. Avšak i tato zjednodušená pravidla jakoby přestávala pro radní našeho města platit v případě, že hospodaří s obecními prostředky. Rozpočet zastupitelstvu předložila rada v prosinci bez rozpočtového výhledu. Ten předložila dodatečně v únoru - až na základě usnesení zastupitelstva. Je z něho zřejmé, že v již dříve schváleném ročním rozpočtu jsou plánovány např. i výdaje na přípravu akcí, na jejichž realizaci město nebude mít prostředky ještě řadu let, pokud vůbec někdy. Jedná se o statisícové položky, v součtu zřejmě milionové. Navrhl jsem usnesení, které radě uložilo provést analýzu rozpočtu ve vazbě na rozpočtový výhled. Předpokládal jsem, že se detailně posoudí každá položka letošního rozpočtu s přihlédnutím k budoucím finančním možnostem města. Jako příklad jsem položil otázku, proč bychom měli v letošním roce vynaložit 361 000 korun na přepracování projektové dokumentace zimního stadionu, jehož náklady na výstavbu a provoz by dosáhly výše, kterou budoucí rozpočty města dle rozpočtového výhledu neunesou. Návrh usnesení zastupitelstvo schválilo.
Na březnovém zastupitelstvu rada v reakci na toto usnesení předložila doporučení neměnit rozpočtový výhled města !? – čtenář se asi vrátí o pár řádků výše, aby se ještě jednou ujistil, zda čte správně. Jinak řečeno – i za cenu, že ze sebe radní udělají hlupáky, potřebnou kontrolu letošního rozpočtu neprovedou. Však se jedná o obecní peníze.
Rada místo toho navrhla
- snížit položku na rekonstrukci letních šaten o polovinu !?, což činí 9 mil.Kč
- použít ušetřené peníze ve formě 2 příspěvků na investice soukromých subjektů, které byly ve sdělovacích prostředcích již popsány. 
Aby bylo jasno – neměl bych nic vůči oběma projektům, na které rada doporučila uvolnit městské prostředky – rozumím jim a pro část obyvatel města budou zajímavé. Pokud by však byly postaveny, při rozhodování o způsobu použití uvolněných prostředků, na roveň ostatních městských potřeb.
Např. seznam akcí, na které město žádá o částečnou dotaci má 51 položek. Namátkou třeba jen na dofinancování dokončení revitalizace Hromůvky by bylo třeba v městské kase najít 8,3 mil. korun (přitom na předstihové přeložky je už uzavřena smlouva – a částka 820tis.korun je již zahrnuta do rozpočtu). Na profinancování městského podílu na dotovaných akcích však v rozpočtu zatím není ani koruna. Stejně jako na řešení jakýchkoli nepředvídaných potřeb – viz třeba zvýšené náklady související s letošním vydatným sněžením.  Na běžnou údržbu městského majetku je letos v rozpočtu ještě menší částka než v letech předcházejících a zadlužení města skryté v odkládaných opravách bylo odbory MěÚ odhadnuto na víc než 300 mil.korun.
V tzv. zásobníku investičních akcí, které se z finančních důvodů do rozpočtu nevešly, leží dalších 144 položek (i zčásti připravených k realizaci). Peníze v rozpočtu se tak například nenašly ani na zpracování projektu zateplení jedné ze školek (200tis.), na nákup termoventilů pro zákl.školu (600tis.), na projekt zateplení a rekonstrukce kotelny jiné ZŠ (600tis.), na několik protipovodňových opatření, na rekonstrukce a rozsáhlé opravy řady ulic a chodníků, na přípravu revitalizace dalších sídlišť, na tolik starostou medializovanou akci 1000 parkovacích míst, na rozvoj městského hřbitova, řešení problematiky hluku a polétavého prachu ve městě, otevřených problémů s kanalizací a bylo by možno dlouho pokračovat.
Vedle skutečnosti, že se do rozpočtu dostávají položky bez přihlížení k rozpočtovému výhledu, vidím tedy druhý základní problém v neexistenci diskuze o aktuálních prioritách města, jejichž návrh k projednání v zastupitelstvu jsem marně požadoval několikrát. Priority by následně měly být vodítkem při sestavování rozpočtu a jeho následných změnách v situaci, kdy na drtivou většinu svých potřeb nemá město prostředky. A to už si vůbec netroufám mluvit o potřebě krizového plánu pro snížení rizik, která městským financím v krizových letech hrozí. Pokud se ovšem chceme vyhnout např. dalšímu zvyšování daní z nemovitostí, vynuceným rozprodejům městského majetku, zvyšování poplatků apod. Vše však nasvědčuje tomu, že potřebných kroků se ze strany této rady už nedočkáme.

Zdeněk Špiřík

25. 3. 2010

Pokud máte problém s pochopením současné finanční krize,

  následující řádky by Vám mohly pomoci.

  1. Kdysi dávno v jedné dědince v Indii jeden muž oznámil vesničanům, že
  koupí opice, každou za $10.

  2. Vesničané věděli, že v okolí je mnoho opic, proto odešli do
  lesa a začali je chytat.

  3. Muž koupil tisíce opic za slíbenou cenu $10. Když se snížil
  počet opic v   přírodě, vesničané nepokračovali ve svém úsilí. Nato muž oznámil, že bude
  kupovat opice po $20. Toto znovu vyburcovalo vesničany a opět začali chytat opice.

   4. Brzy nato se výskyt opic ještě snížil a lidé se vrátili zpět na své
  farmy. Muž zvýšil nabídku na $25, ale i tak bylo velmi těžké chytit opici.

  5. Nyní muž oznámil, že bude kupovat opice za $50 za kus a protože musí
  odjet do města, bude ho zastupovat jeho asistent, který bude jeho jménem
  nakupovat opice.

  6. Když muž nebyl přítomen asistent řekl vesničanům: "Podívejte se na
  všechny tyto opice v kleci, které šéf koupil. Já vám je prodám $35 a když se
   šéf vrátí z města, vy mu je můžete prodat zpět za těch $50, jak včera oznámil."

  7. Vesničané dali dohromady všechny své úspory a koupili všechny opice.

   8. A poté už vesničané nikdy nepotkali ani šéfa, ani jeho asistenta, jen
  opice byly všude kolem jako na začátku.

  VÍTEJTE NA WALL STREET !!!

23. 3. 2010

Přečetli jsme na facebooku:


„...pozoruju, že je to jakási móda téhle generace mladých lidí, vysmívat se starým lidem. Ptal sem se několika lidí, jestli se budou smát i sami sobě, až zestárnou. Většina odpověděla, že nezestárnou, že až jim bude tak 50, tak se zabijou, než aby z nich někdy byli důchodci. ...

Taky jsem zvědav, nakolik své plány dodrží, či zda jednou přiznají, že byli mladí a blbí. Tyto řeči vedou nejčastěji lidé mezi 13-17 lety, což je generace, která vede nesmyslný boj se starými lidmi o místa na sezení v MHD. Když si to dám dohromady, tak je to způsobeno tím, že tito mladí nemají naprosto žádnou úctu ke starým lidem. Čím je to způsobeno? Opět se jich ptám. Odpověď? "Sou to starý komouši".

Dnešní protikomunistická propaganda dětem vymývá mozky, a podněcuje je k nenávisti ke starým lidem, protože pro ně to jsou ti, kteří tu budovali komunismus, ti, kteří jsou "zblblí" komunistickou propagandou, kteří chtějí opět komunismus, protože by se rádi váleli v krvi politických vězňů. Nikoho z nich nenapadne, že ti fanatici, kterým nešlo o myšlenku komunismu, ale kterým šlo o moc, a udělali z komunismu totalitu, tak to nejsou komunisti, to jsou bezpáteřní parchanti, kteří by kolaborovali s jakýmkoliv režimem. Po sametové revoluci se tito rozutekli do jiných stran, protože jim bylo jasné, že pod značkou komunismu se k moci již nedostanou, takže by se dalo říci, že věrni komunismu dnes zůstali jen ti, kteří opravdu věřili, že budují lepší svět pro budoucí generace, a nedělali to pro sebe.

Ale propaganda působí, a působí silně, takže pro mladé starý člověk=komunista=vrah. Přes to nejede vlak. Je jim to vtloukáno jak ve škole, tak v médiích, tak rodiči, zloději z privatizace. Považuji to za propagandu současné doby. Současný režim, který ztrácí poslední rysy demokracie, si vychovává vlastní mládež, která tuto zemi jednou povede. Čím dál více hloupých pořadů a seriálů zaručeně odvede pozornost mladých od problémů současného světa, protože jediné co potřebují vědět přeci je, že staří lidé jsou komunisti, a že ti jsou špatní.“

21. 3. 2010

Dopis starostovi a zastupitelstvu města



Dobrý den pane starosto,

krajně nesouhlasím s tím jak se přidělují finanční prostředky jednotlivým subjektům a to jenom po zhlédnutí relace Hranický týden. Vidím, že peníze potřebují přednější a smetiště ukazujeme zahraničí viz. cesta do kempu. Věřím, že to dnes na zasedání zastupitelstva předložíte a pokusíte se s tím něco udělat i ve prospěch kempu. Hlavně, že pár lidi bude hrát tenis, běhat po atletické dráze a pár jich bude chodit do divadla, na to finanční prostředky jsou. 
Ale, že do kempu přijede po cestě, která je v dezolátním stavu, kolem 2 až 3 tisíc hostů, kteří si domů odnášejí dojem z pobytu v kempu a jeho okolí, který je součástí města to vás vůbec nezajímá a navíc na to finanční prostředky v kase města nejsou. Ptám se, kde je nějaká spravedlnost od vás radních, kteří nás ve vedení města zastupujete? Nebo pomoc potřebují jenom ti, kteří jsou vašimi stoupenci nebo kopou za vás? Naučte se už konečně spravedlivě jednat, nežijeme již v jednolité ale v plurální společnosti.

S pozdravem předseda neziskové organizace s 50 letou tradici AMK kemp Hranice 
Peter Neupauer.

Dopis starostovi a zastupitelstvu města                         

Vážený pane starosto, dámy a pánové,
v loňském roce jsem se zúčastnil zasedání zastupitelstva, kde jsem žádal o finanční podporu pro AMK kemp Hranice ve výši 1 mil. Kč. Stejně tak jsem žádal o tuto částku ještě osobním dopisem ze 14. 12. 2009 i pana  starostu. Tato částka je zapotřebí na rekonstrukci sociální budovy a to na základě cenové kalkulace firem DEKTRADE a. s., Praha a SAVP Střešní a výškové práce Hranice tak, aby bylo vyhověno evropským standardům a sociální budova byla zpřístupněna i tělesně postiženým osobám. A to je jen nepatrná částka pro rekonstrukci kempu. Ze strany pana starosty mi bylo dopisem ze dne 7. 1. 2010 sděleno, že tomuto požadavku nebude vyhověno.
     V relaci Hranického týdne ze dne 16. 3. 2010 mě proto udivil příspěvek o přidělení financí tenisovému klubu, SK Hranice nebo panu Vlasákovi jako soukromému podnikateli (loňského roku mu byl rovněž poskytnut příspěvek, a to ve výši 200.000,- Kč na vybudování dětského hřiště).
     Co k tomu dodat? Město by mělo mít větší zájem i o AMK kemp Hranice. Kemp nenavštěvují jen tuzemští hosté, ale hosté z 29 zemí světa, jak tomu bylo například v loňském roce.  Zahraniční hosté si oblíbili okolí Hranic a často se sem vrací a město by mělo uvítat jejich zájem jak o město samotné, jeho historií, tak i o jeho okolí, navíc představují určitou kupní sílu, ale co jim kemp může nabídnout?
Pokračování: 

S pozdravem nestraník,

Bc. Peter Neupauer
předseda AMK kemp Hranice

17. 3. 2010

Zelené šílenství už není k smíchu. Teď jde o naše peníze a soukromí.


 
Zákon o zákazu kotlů na dřevo a uhlí jde do vlády. Postihne minimálně čtvrtinu občanů ČR 

Možná už jste něco zaslechli o novém zákonu, připravovaném našimi zelenými osvícenci na ministerstvu životního prostředí. První o něm mluvil ještě Bursík, ale to byly jen nejasné obrysy. Bursík je pryč, ale jeho zákon zůstal. (Na konci článku jsou klíčové paragrafy a odkazy na plné znění na webu ministerstva.) 

Předmětem tohoto zákona „o ochraně ovzduší“ je naprostý zákaz výroby a prodeje kotlů na tuhá paliva (dřevo, uhlí apod.) nad 15 kW, mimo zplyňovací a automatické na peletky. Tedy zákaz všech prohořívacích a odhořívacích kotlů s ručním přikládáním. To vyplývá z minimálních emisních parametrů dle tohoto zákona.

Kdo tyto kotle již má bude platit poplatek 3000,- ročně. V prvních letech je to sice méně, ale to je jen způsob jak lidi oblafnout. Kdo zákon poruší nebo neumožní kontrolu tak pokuta 30 tisíc. Samozřejmě opakovaně při každé kontrole. Dobré, že? 
Pokud bydlíte v rodinném domku, topíte dřevem nebo uhlím a nemáte zplyňovací (pyrolýzní) kotel nebo automat na peletky tak si můžete být jisti, že Vás tento zákon postihne. Přímo v důvodové zprávě k tomuto zákonu je uvedeno, že celkový počet domácností v rodinných a bytových domech, které v lokálních topeništích topí uhlím je v ČR asi 560 tisíc. To je asi 2 a čtvrt milionu občanů. Další tisíce domácností topí dřevem a ty to postihne úplně stejně.


© Vok z Tovačova

15. 3. 2010

Kam se ztratil milion?


Než uvedu kolotoč o tom, jak rada města Hranic zachází s usnesením zastupitelstva, musím objasnit, o co se jedná.
Fond životního prostředí (dále jen „fond“) může být zřízen jen usnesením zastupitelstva jako trvalý účelový fond města dle § 84, odst. 2, písm. c), zákona č. 128/2000 Sb., o obcích a zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů v platném znění. Fond spravuje Správní rada fondu, kterou jmenuje a schvaluje zastupitelstvo města. Účelem fondu je podpora aktivit fyzických osob v oblasti zavedení ekologického vytápění bytových objektů s charakteristikou trvalého užívání jako bytu, které neslouží ani z části pro podnikání, které vedou ke zlepšení životního prostředí. 

Prostředky fondu jsou poskytovány přísně účelově, tj. na konkrétní akci, projekt, činnost, jejímž výsledkem by - krátce řečeno -  měl být úbytek kouře z topenišť, který v zimě zamořuje některé části našeho města a vedle silniční dopravy je největším zdrojem polétavého prachu a jiných škodlivin v ovzduší našeho města. Na poskytování prostředků z fondu není právní nárok. Možnost žádat  v rámci tohoto fondu o dotaci se vztahuje pouze na fyzické osoby s trvalým bydlištěm na území města Hranic a jeho místních částí a původní termín pro zahájení podávání žádostí byl stanoven na 31.srpen 2007.

 Po dlouhém handrkování o tom, kdy bude konečně zpracován statut a ustavena správní rada uplynul pomalu rok. Statutem fondu se zabývala komise životního prostředí až 30.června 2008, doporučila radě města jej schválit a také doporučila, aby správní rada byla sedmičlenná a aby členy doporučily jednotlivé politické strany a hnutí zastoupené v zastupitelstvu. Uplynul zase rok nečinnosti, než se rada města někdy kolem května 2009 rozhoupala nechat statut a členy správní rady projednat na červnovém zastupitelstvu s tím, že do fondu byl v rozpočtu města na rok 2009 vyčleněn 1 milion Kč. 

Radniční koalice ale zřejmě před zasedáním zastupitelstva zjistila, že v sedmičlenné radě by měla menšinu a nemohla by proto fondu diktovat. Na zasedání zastupitelstva proto narychlo protlačila rozšíření členů  na devět a navrhla dva koaliční zastupitele a ty přehlasováním opozice schválila usnesením č. 752/2009 – ZM dne 25.6.2009. A byla spokojenost, protože koalice měla fond pod kontrolou v poměru 5 : 4.

Ale šou kolem fondu teprve nabíralo obrátky. Na den 5.srpna 2009 svolala vedoucí odporu ŽP  správní radu fondu, aby si její členové zvolili předsedu a zabývali se fungováním fondu a prvními žádostmi  o dotaci. Rada města jmenovala tajemnicí fondu pracovnici odboru ŽP. Co se nestalo, na zasedání přišli jen tři členové navržení opozici, čtvrtý se pro nemoc omluvil. Koaliční členové bez omluvy nepřišli. Prostě jednání bojkotovali, zřejmě v reakci na průběh jednání zastupitelstva v červnu  (člen řídící rady fondu doplněný z  řad koaličních zastupitelů byl kritizován za to, že  nepřístojně a hanebně urážel jednoho občana města. Ikdyž jeho jednání bylo na zasedání zastupitelstva prokazatelně prezentováno, dotyčný neměl ani tolik cti, aby to přiznal, popřípadě se snažil omluvit.  Protože doplnění této prezentace pronesl člen správní rady fondu, navržený opozicí, dohodli se koaliční členové na požadavku odvolání tohoto kritika z řídící rady).  

Tato šaškárna radniční koalice byla prezentována velmi tajemně starostou města až na jednání komise ŽP 7. září 2009. Tahanice ohledně správní rady fondu pokračovaly na zasedáních zastupitelstva v září a říjnu, kde na rezignaci dalšího z koaličních zástupců na členství ve správní radě opoziční zastupitelé reagovali nejprve doporučením snížení počtu členů správní rady na původních 7 členů a následně předložením návrhu nejen na doplnění správní rady o nového člena, ale i jednoho náhradníka. I hlasy některých koaličních zastupitelů byly tyto návrhy schváleny. 

Po doplnění rady fondu měla vedoucí odboru ŽP členy fondu svolat, bohužel nic se nedělo. Na dotaz, proč fond již nezahájil práci, přišla v druhé polovině října z odboru ŽP zajímavá odpověď. Cituji: 
       
V rámci šetření financí v letošním roce byla  na podzim 2009 částka  1 mil.Kč   pro Fond ŽP zařazena do úspor roku 2009 / do září 2009 nebylo  zcela jasné  personální složení  Správní rady Fondu/.
V návrhu rozpočtu 2010 má OŽP  pro Fond ŽP  opět částku 1 mil.Kč. Pokud bude  v rozpočtu Zastupitelstvem města Hranic  schválena, OŽP svolá ihned v lednu 2010 první pracovní jednání Správní rady fondu.

Není jasné, kde vedoucí odboru ŽP přišla k názoru, že fond nemůže pracovat, když měl zvolenou většinu členů zastupitelstvem v počtu 6 členů již v červnu a tím vytvořené podmínky pro práci. Proč se částka převedla, je také zajímavé téma. 
Byl dotázán finanční odbor, kdy byla částka s položky fondu převedena. Odpověď - údajně na říjnovém, nebo listopadovém zastupitelstvu. Při hledání v usneseních zastupitelstva v říjnu, listopadu a prosinci o nějaké změně není žádná zmínka.

V rozpočtu města na rok 2010 seFŽP neobjevil. Rada města zastupitelstvu na březnové jednání, kde se budou ještě řešit otázky rozpočtu, výslovně nedoporučuje peníze z údajných úspor roku 2009 pro fond akceptovat.  Tím rada města vyřešila šikovně to, že bez peněz nemá fond o čem jednat, když ve fondu nemají většinu a peníze z úspor rozkulačila podle svého do svých zájmových sfér. Občané, kteří mohli dostat nějakou částku na přilepšení v oblasti investice  do lepšího ekologického  vytápění utřeli nos a hraničtí radní mají z tohoto počinu určitě nesmírnou radost. Tím také pan starosta a jeho radní spolek aktivně přispěl do plánu zkvalitnění ovzduší v našem městě, které tak aktivně - slovně a na papíru - propagují. 

Antonín Honysz, zastupitelstvem města zvolený člen správní rady FŽP

14. 3. 2010

Naše země nevzkvétá



Nevím, co sleduje veřejnoprávní televize reprízováním citované věty z prvního novoročního projevu exprezidenta Havla. Bohužel, je to jedna z mála objektivních pravd, které je dnes možné z obrazovky slyšet. Naše země opravdu nevzkvétá. Naopak. Ovšem, abych „nebyl jako oni“,  uznávám, že ulice  a náměstí našich měst se proměnila proti těm před dvaceti lety  k nepoznání. 

Na druhou stranu ovšem z center měst zmizeli jejich obyvatelé i to, co bývalo typické dokonce i v dobách minulých – obchody, ve kterých bylo možno nakupovat základní životní potřeby.
Honosné výkladní skříně  lákají k zakoupení pro normální život docela zbytečného a přiměřeně předraženého značkového zboží. To v lepším případě. Mnohem více je těch, které lákají do heren, realitních a jiných kanceláří. Městská centra jsou sice na pohled elegantní, ve skutečnosti sterilně vypreparovaná od obyčejného lidského života. 

Pokračování: 

Jan Polívka, Britské listy, 10.3.2010

12. 3. 2010

Výzva.



Vážení zastupitelé, je mezi Vámi někdo, komu není lhostejno, že se z Hranic stává bezvýznamná vlaková zastávka? Do 7.března se bohužel nenašel nikdo z Hranických zastupitelů, kdo by  podal návrh na úpravu jízdního řádu. Opět rychlíkové spoje  míjí v noci Hranické nádraží bez zastavení. Já vím, že tento požadavek nevychází z Vašich hlav a není to nápad Váš, kterým by jste se mohli zviditelnit, ale je to tak těžké pochopit, že jde o oprávněnou a nic nestojící potřebu cestujících? 

Chtěl bych věřit, že se mezi Vámi najde ještě "pár" normálních, kteří do 14.6.2010 podají žádost o změnu jízdního řádu. A jako omluvu za liknavý přístup k požadavkům občanů Hranic a jiných cestujících  by jste mohli, nad rámec, prosadit zastavování Pendolina. Pokud potřebujete poradit, klidně mne kontaktujte na email: holec.i@seznam.cz

Ivo Holec 

11. 3. 2010

Pane Prezidente,



musím Vás oslovit a vyslovit se k akutnímu problému. Za minulého režimu nebyla nejen svoboda slova, ale i ostatních lidských práv. Nyní se však naše země honosí přívlastkem demokratická a ani dnes si lidé zatím nezvykli na to, že odpor proti zvůli mocných je jejich základním legitimním právem. Dovoluji si ověřit toto právo demokratické společnosti otevřeným dopisem.  Je určen nejen Vám, ale i vládě a poslancům obou komor.

            Můj selský rozum po vyslechnutí novoročního projevu, kdy jste poukazoval na to, jak to ti naši politici dělají špatně, mne zaskočil. Nějak mi Vaše slova nešla dohromady s Vaší politickou kariérou a působením ve vládě. Rychle jste zapomenul na to, že nejen oni, dnešní politici, ale i Vy jste byl spolutvůrcem všeho politického dění a vývoje po sametové revoluci. 


A tak jsem trošku zapřemýšlel jako sedlák nebo poslední návštěvník restaurace. Jako obyčejný občan tohoto státu. Už pan Werich složil písničku, kde se pělo: ,,Hej, pane králi, nebuď líný, vem hadry a běž mezi lid…“ Ne vezmi lyže a jeď mezi ty bohaté do hor. Je dvacet let po revoluci. A země, která byla po roce 1990 téměř bez dluhů, ve mnoha výrobách téměř soběstačná, je dnes zadlužená tak, že nad tím zůstává rozum stát. 


Ale není se čemu divit, když pan Kalousek hovořil výhledově v roce 2009 asi o 37 miliardách plánovaného schodku rozpočtu a ono nám to trošku sklouzlo pomalu na 170 miliard na letošní rok. To se povedlo vám, páni politici. 20 let vaší vlády je snad srovnatelných jen s dobou pobělohorskou, kdy Habsburkové tuto zemičku doslova vydrancovali. Stále slyšíme, že si musíme utahovat opasky a je nutné šetřit. Víte, páni politici, nějak se mi zdá, že vidím pořád stejné obličeje v tom našem politickém akváriu. Jednou jsem v té straně, podruhé v jiné, tudle změníme politickou tvář za jinou škrabošku. Případně, je- li to účelné, vystoupím a budu se tvářit nadstranicky a jede se dál. Případně se do politiky dostane nějaký politický klaun jako Kateřina Jacques, to je patrně pro oživení. Občan u televize není hloupý a vidí, když si někdo plete pojem s průjmem a biomasu patrně považuje za produkt masného průmyslu.

                Jenže ono to tak nejde dělat dál, jinak bude vláda muset zakázat vývoz dřeva, aby zbylo na deset milionů žebráckých holí. 
Pokračování na adrese:

Jirka Nekovář ze Žďáru nad Sázavou

10. 3. 2010

Poolympijské otazníky aneb sport jako dobrý byznis


            Zimní olympijské hry ve Vancouveru již patří minulosti. Stejně jako každý jiný sportovní podnik měly své vítěze i poražené, hrdiny, kteří se trvale zapsali do historie i smolaře. Olympiáda však nebyla jen o lesku medailí, krásných sportovních výkonech a zážitcích z nich, ale měla i druhou stranu mince, tu ne přímo sportovní. Je jasné, že v dnešní době je tak velká událost především velkým byznysem. Všichni zúčastnění chtějí vydělat. Sponzoři, televize, sázkové kanceláře a v neposlední řadě různí spekulanti. 

Ve světle mimořádného úspěchu naší rychlobruslařky Martiny Sáblíkové, která se z obyčejné holky z rybníka vypracovala ve výraznou osobnost českého sportu a dokázala svým výkonem jasně převýšit i milionářské hvězdy z NHL reprezentující v Kanadě náš hokej, zůstávají některé stinné stránky právě proběhlých her. Nešlo jen o velmi podivné výroky rozhodčích v krasobruslařské soutěži mužů či o předem naplánované finále hokejového turnaje, když dávno předem bylo jasné, že finále bude hrát domácí tým buď proti USA nebo Rusku, aby si sponzoři a televize přišly na své. 

Hrám předcházely i jiné události, které zůstaly dobře ukryty pozornosti sdělovacích prostředků, sportovců samotných i sportovních fanoušků po celém světě. Přesto je dobré, ale i nutné je připomenout. Minimálně pak získáme na olympijské hry jiný úplnější pohled a možná si uvědomíme, že není zlato vše, co se třpytí a že pod blyštivou a uměle vytvořenou dokonalostí se skrývá i něco docela jiného.

            Uspořádání her si vyžádalo náklady ve výši asi šesti miliard amerických dolarů. Muselo být opraveno mnoho kilometrů silnic, další kilometry pak nově postaveny, stejně jako nové hotely, stadiony, kongresové centrum či letištní terminál. Kvůli této stavební činnosti musely být pokáceny stovky hektarů lesů. Radnice ve Vancouveru nechala zbořit na 1100 sociálních bytů, na jejichž místě vyrostla olympijská vesnice. Kvůli tomuto opatření se ve městě zvýšil počet bezdomovců na dvojnásobek oproti předolympijskému období na asi 8000 lidí bez střechy nad hlavou. Navíc radnice porušila slib, že po ukončení her budou tyto sociální byty opět postaveny. Namísto nich zde vznikne luxusní sídliště a to kvůli silnému vlivu stavebních firem a spekulacím s pozemky. Navíc náklady na výstavbu olympijské vesnice byly nakonec o 70 milionů dolarů vyšší, než bylo původně plánováno a slíbeno veřejnosti. 

Toto nám může připomenout naše předražené dálnice. Do bezpečnostních opatření při průběhu her mělo být dle plánu původně vynaloženo 175 milionu dolarů, tato částka však nakonec přesáhla celou jednu miliardu! Kanadská policie v období před olympiádou začala sledovat a pronásledovat kritiky olympiády, nechyběly ani domovní prohlídky či výslechy na služebnách. Zejména členové Strany zelených z Britské Kolumbie se ocitly na seznamech podezřelých osob podobně jako například teroristé či extremisté. Kritikové olympiády tak měli být umlčeni a jejich názor cenzurován. Vláda provincie Britské Kolumbie vydala nařízení, kterým mohla legálně vyvážet bezdomovce a jiné nežádoucí osoby z města do jiných okresů.

Omezením svobody projevu se stal speciální zákon č. 13, který prakticky zakázal pod hrozbou sankcí jakoukoliv kritiku olympiády. Potomci kanadských indiánů pak i přes tato opatření připomněli, že mnohé sportovní disciplíny se budou odehrávat na půdě patřící historicky jejich národům, aniž by za to dostali vůbec zaplaceno. „Tisíce Kanaďanů, kteří demonstrovali během olympiády v Pekingu za práva Tibeťanů by měli být otřeseni chudobou původních obyvatel Kanady“, uvedl hlavní náčelník původních indiánských národů Phil Fontaine. Ostatně celou trasu olympijské pochodně doprovázely i slogany „žádnou olympiádu na ukradené půdě“. Samozřejmě toto televize, včetně té naší řádně zcenzurovaly. 

Ve světle těchto závažných faktů, je naprosto nutné, aby své vyjádření podal i Mezinárodní olympijský výbor a provedl důkladnou nezávislou revizi hospodaření při hrách včetně ekologických a sociálních dopadů her. V opačném případě mnohé otazníky zůstanou a celá velmi ušlechtilá olympijská myšlenka zůstane degradována jen na pouhý byznis a zisk za každou cenu. Nejspíše se ale jako obvykle v podobných případech nestane nebo nezjistí vůbec nic.

Jméno autora je uloženo v redakci.

8. 3. 2010

Co mě napadne, když slyším MDŽ?



Neuměl bych to vyjádřit lépe a proto si vypůjčím odpověď na stejnou otázku od spisovatele Michala Viewegha:
"U nás vypočítavě neslavíme ani MDŽ, ani Den matek. Ale rád bych tentokrát mluvil vážně. K řečem, které slýchám, že MDŽ je zprofanovaný a devalvovaný svátek, bych rád řekl, že tu lásku, s kterou jsme dělali maminkám srdíčka ze staniolu nebo s níž jsme kladli do vlastnoručně vyrobených krabiček na vatu lentilky a svoji fotografii či s níž jsme pletli náramky z bužírek, snad ani zprofanovat nejde. Jsem teď chycen v situaci, v jaké je podle mého většina spoluobčanů. Rusky jsme už zapomněli a pořádně anglicky se už nikdy nenaučíme. V mém věku by mi však bylo trapné, kdybych najednou začal slavit svatého Valentina nebo Den matek."

Zdeněk Špiřík

7. 3. 2010

Proč to nejde v našem městě.


    Tak nám v posledním únorovém týdnu nastoupilo mírně jaro a po odtátém sněhu se v plné kráse ukázal nepořádek na komunikacích a chodnících města. Předpokládal jsem, že město nasadí všechny síly na to, aby bylo vše co nejdříve uklizeno, zameteno a odvezeno. Ój, jak pošetilá myšlenka.  Kromě několika pomalu se pohybujících osob na chodnících v oranžových vestách, které většinou jen opíraly nářadí, aby jim nespadlo, se v našem městě nic zázračného nedělo.   

Není tomu tak ale všude.  Tak třeba v Novém Jičíně mechanizmy v prvním březnovém týdnu brázdily ulice města, aby odstranily nečistoty s krajnic vozovek a zamezily tak nadměrnému víření prachu. V našem městě nic.  Jeden moudrý představitel firmy Ekoltes prohlásil, že mechanizmy se nemohou nasadit, protože by zamrzly.  Toto moudré a výmluvné vyjádření není třeba komentovat, když zjistíte, že o pár kilometrů dál to jde. 

   Kde jsou proklamace pana starosty v tisku a v televizi, že on a jeho spolek moudrých radních prosazují zlepšení kvality ovzduší města Hranic. Dokonce prý již v roce 2009 byl zpracován plán s názvem „Plán zlepšení kvality ovzduší města Hranic“. Bohužel, tento plán do těchto dnů neschválila ani rada města.  Také je nepochopitelné proč další plány a ty schvalovat, když již od roku 2006 je schválen zastupitelstvem města „Program snižování emisí a Program ke zlepšení kvality ovzduší města Hranic“, podle kterého by se jen měly vymezit úkoly pro daný rok a tím se řídit. 

Jediné, co hranický hrdinný starosta asi na doporučení koaličních loutek  udělal bylo,  že napsal „Otevřený dopis starosty města Hranic ve věci užívání komunikací v Hranicích“, kde mimo jiné žádá pány, tzv. podnikatele v dopravě, aby měli zaplachtována vozidla při přepravě materiálu, který práší.  Úplně asi zapomněl, že existuje nějaký zákon o provozu na pozemních komunikacích, který přímo nařizuje co má přepravce dělat. Proč pan starosta nevyužije tuto zákonnou formu přes strážníky města a na území města tyto nedisciplinované přepravce tvrdě nepostihuje. Možná proto, že tito podnikatelé tahají v městské koalici za některé nitky a dnešní zvolení koaliční zastupitelé si to s nimi nechtějí rozházet. Volby se blíží vážení! 

Také je nepochopitelné, že starosta a rada města na jedné straně předkládají občanům města, že bojují za lepší životní prostřední a na druhé snižují rozpočet města Hranic v položkách, které mají tyto věci řešit. Možná, se řídí pořekadlem „Řeči jdou a voda plyne“. Občané  sice na nepořádek ve městě nadávají, ale když slyší a čtou, co chtějí naši koaliční radní zlepšit, tak tomu možná někteří i věří. Zatím toho, kromě na papíře, moc  dnešní hraničtí radní neukázali. 
             
 Závěrem jen malé zastavení.  Ve čtvrtek 4.března  jsem se díval od křižovatky u hotelu Slavie směrem do města po Třídě 1.máje. Myslel jsem, že vidím kouřmo, které se vznáší nad ulicí a ta se ztrácí v tomto oparu. Vyvedla mě realita, nebyl to opar, ale zvířený prach po několika projíždějících těžkých nákladních, nezaplachtovaných vozidlech, která přepravují z kamenolomu v Hrabůvce po ulicích města různé druhy kameniva.

Antonín Honysz

Napsali jste nám



Obrátil se na nás občan z lokality ulice Pod lípami. Tíží jej situace, která tam vznikla po přeměně výměníkové stanice na garáž, kterou realizoval Ekoltes. Dotyčný občan (podle našich zjištění jde o skupinu nespokojených obyvatel této ulice) poukazuje na skutečnost, že rekonstrukcí této budovy na garáž došlo ke zrušení chodníku, který byl dlouhodobě využíván jako přístupový chodník k ulici Pod nemocnicí a dále směrem k nemocnici a velkoprodejně Albert.  V rámci stavebních úprav byla vybudována opěrná zídka, která chodník přerušila. Občané se s tím nesmířili a jak byli celá léta zvyklí, vyšlapali si znovu svoji cestičku. Ovšem již s problémy od nájemce zmíněné garáže. 





 Další problém, který je trápí,  je další zanedbávaný chodník směrem k restauraci Hubert a přes Sklený kopec dále do centra města. Požadují, aby Město věnovalo větší pozornost jejich potížím a přijalo přijatelné řešení k jejich stížnosti. Jak máme zjištěno, těmito „neoficiálními“ chodníky projdou měsíčně stovky spoluobčanů.
Proto jsme navštívili odbor dopravy a celý problém jsme předali k řešení. O výsledcích Vás budeme informovat.

Adresa občana je v redakci HL.  
 Redakce

6. 3. 2010

Kdo uklidí sníh?



Za oknem lehce poletuje drobné chmýří, což znamená, že strašlivá Daisy se vrací. Česká republika bude opět ochromena, vlaky naberou hodinová zpoždění a na ulicích měst se vytvoří metrové závěje. Opět ožije spor o to, kdo by měl to nadělení uklízet.
Pokračování:
http://prilohy-hl.blogspot.com/2010/02/kdo-uklidi-snih.html

Jan Keller (Autor je sociolog)
Převzato z Práva

4. 3. 2010

Proč to nejde v Hranicích?


Na zastupitelstvu v únoru byl projednáván rozpočet města v nové úpravě. Znovu se prokázalo, že pokud není i neformální komunikace mezi radou a zastupiteli je problém městských financí řešen velmi zdlouhavě a komplikovaně. 

Opoziční zastupitelé zejména ti za KSČM opakovaně žádají, aby při rozhodujících materiálech byly svolávány porady zastupitelů k nejpalčivějším problémům města, nebo jednáním zastupitelstva. Že to jde se ukazuje i ve městech kolem nás. Například ve Valašském Meziříčí byl rozpočet schválen poměrně hladce a to z toho důvodu, že došlo k předjednání tohoto materiálu. V rozpravě Valašsko Meziříčského zastupitelstva zaznělo minimum pozměňovacích návrhů. Podle vyjádření místostarostky Lacinové významnou roli sehrála skutečnost, že návrh rozpočtu byl před hlasováním projednán ve výborech i na neformální poradě zastupitelů.

Nejde mi o to, aby za každou cenu rada města a koalice jednala s opozicí, ale přece jen by mohly být některé věci uspíšeny a zdárně vyřešeny bez zbytečných obstrukcí.

Miroslav Raindl

2. 3. 2010

K poslední změně rozpočtu města na rok 2010



Zákon 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů:
§2… Finanční hospodaření územních samosprávných celků se řídí jejich ročním rozpočtem a rozpočtovým výhledem.
§4… Při zpracování ročního rozpočtu se vychází z rozpočtového výhledu.

K návrhu rozpočtu na letošní rok jsem měl na zasedáních zastupitelstva koncem minulého roku dvě zásadní připomínky. První k vysokému deficitu, který návrh předložený radou předpokládal a druhou k absenci představy financování potřeb města v následujících letech.
Oceňuji, že rezervy odkryté po ukončení roku byly z části použity k redukci původně navrhované výše deficitu. Ale v reakci na moji druhou připomínku zůstala rada města hodně dlužna. Finanční odbor sice aktualizovaný rozpočtový výhled na další 3 roky zpracoval, návrh změny rozpočtu na letošní rok, který rada zastupitelstvu v únoru předložila, ho však v potaz nebere.

Základním předpokladem naplnění výše citovaných ustanovení zákona o rozpočtových pravidlech je konfrontace představ o směrování rozvoje města se složitou finanční situaci následujících let. Zavírat oči před tím, co se kolem nás děje, poškozuje město a nás všechny, kteří v něm žijeme – vede k neefektivnímu vynakládání prostředků, kterých přitom k dispozici máme stále méně.

Namátkově si jako příklad můžeme položit otázku – proč se má ve smyslu radou předloženého návrhu rozpočtu vynaložit 314 tisíc korun na další přepracování projektové dokumentace nové investice Sportovní areál ulice Žáčkova, jehož realizace by měla stát víc než 100 mil. Kč, v situaci, kdy rozpočet 2010 je deficitní a na jednorázové akce zůstává dle zpracovaného rozpočtového výhledu 9,8 mil. (2011), 5,1mil. (2012) a 1,5mil. korun (2013)?  A naopak, v případě, že by měla tato investice být městskou prioritou, po několik let město mít peníze na nic jiného nebude i v případě získání dotace. Pak by město nemělo vynakládat prostředky na desítky dalších projektů. A předložený návrh rozpočtu umožňuje položit řadu takových otázek.

V pozadí se přitom hromadí další potřeby města, pracuje se na dalších a dalších projektech, předložený schodkový rozpočet nepokrývá ani částečné dofinancování investic, na které jsou žádány dotace, atd. V situaci, kdy je zřejmé, že vše to, co je už projekčně připraveno a na čem se již projekčně pracuje, mnohonásobně překračuje finanční možnosti města v následujících letech, je nutno stanovit městské priority. Zdůrazňuji městské a nikoli privátní nebo skupinové. Jako příklad možné priority uvedu využití dotací na snižování budoucích opakovaných nákladů na chod města. Dlouhodobá tendence zužování volného prostoru mezi příjmy a opakujícími se výdaji na chod města by nás měla nutit investovat např. do snižování nákladů na vytápění městských objektů. V zásobníku akcí nezařazených do návrhu rozpočtu je jich několik.

Většina zastupitelů podpořila usnesení, aby rada provedla do příštího zasedání zastupitelstva kontrolu vazeb navrženého rozpočtu na rozpočtový výhled. Jinými slovy, aby s ním začala pracovat. Nyní bude zajímavé sledovat, zda v radě zvítězí zdravý rozum, či obvyklé obstrukce tandemu starosta – místostarostka vůči všemu, co přichází od opozice.

Zdeněk Špiřík