Od ČSSR k České republice: Trnitá cesta od gulášového socialismu k mafiánskému kapitalismu

Britské listy
Jakub Rolčík


Možná jste v úterý 17. listopadu 2009 něco podobného viděli také. Po ulici korzují davy; děti drží v rukou balonky bílé, modré a červené barvy, s letopočty 1989 a 2009. V rohu náměstí je velký stan, ve kterém probíhá tzv. retrodiskotéka. Uvnitř právě trsají čtyřiceti-, třiceti-, ale i dvacetiletí při Gottem zpívané písničce Včelka Mája. Na druhém konci náměstí je zase podium, s něhož posluchače uspokojuje mnohem hřmotnější muzikou rocková kapela. Kolem spousta stánků; zde medovina a bramboráky, onde buráky v cukru či domácí uzeniny. I pivo pořídíte a u stánku, který má dnes na štítě nápis “Французский пунш”, si můžete koupit nápoj, o němž prodejce v ostatní dny tvrdí, že je to francouzský punč. V prostoru obehnaném páskou se nachází “totalitní zóna”, kde jsou k vidění staré Škodovky či Tatra 613. Dalším exponátem je městský autobus Karosa ŠM 11; nejspíš proto, aby připomínal, že před lety si jen málokdo mohl dovolit koupit auto a užívat komfortu, jaký poskytuje pohyb zácpou v městském centru rychlostí sice jen 10 km/hod, zato při počtu pouhého jednoho cestujícího na stroj.
Kolem žlutobílé Škodovky s nápisem VB a modrým majáčkem na střeše je plno. Bez přestání cvakají blesky fotoaparátů, neboť je to náramná bžunda, když vám statisti v zelených uniformách a bílých helmách zkroutí na požádání ruce a za hlavu přitištěnou na kapotu položí bílý obušek. Taková fotka se bude stopro dobře vyjímat na Facebooku.
Studenti pořádají „recesistickou akci“. Oblékli si modré košile; ti šťastnější dokonce někde vyhrabali červený šátek, který si neuměle uvázali kolem krku, aby jej posléze politý pivem nedbale strčili do kapsy. Zadání znělo: Přijít v oblečení, které by „upomínalo na komunismus“, což někteří vyřešili tak, že si prostě oblékli montérky.
Konají se i další akce připomínající dobu minulou: Zatímco špinavý muž v „džisce“ vám nabízí bony, jinde se pořádá závod v běhu za rolemi toaletního papíru či za pojízdným banánem. Organizuje se „rekordní fronta na banány“, po kteréžto akci se jdou žízniví diváci postavit do fronty na punč. Co na tom, že fronta, v níž většina stojí ve dvojicích či trojicích, je dlouhá 15 metrů u jednoho, 20 metrů u druhého stánku…
Všichni se dobře baví. Mnozí ze zúčastněných se nejspíš před dalšími volbami nechají opět mobilizovat proti komunistům, což znamená, že je nebudou volit. Tedy ne ty komunisty, nýbrž sociální demokraty, ale… však víte, jak to je – KSČSSD! Volte kohokoli jiného, budou vyzývat lídři některých stran, obratně využívajíce skutečnosti, že v bývalé ČSFR ani v následnické České republice nebyl nikdy zveřejněn jmenný seznam všech členů bývalé Komunistické strany Československa; takže nikdo netuší, kolik bývalých komunistů po roce 1989 prozřelo a nyní prosazuje pravicové hodnoty v řadách ODS, KDU-ČSL, TOP09 či ve Straně zelených.
Do voleb je ale zatím daleko. Nyní jsou oslavy 20. výročí „pádu totality“ v plném proudu; a zatímco jedni se utápějí v nepřiznané nostalgii po časech, kdy existovaly větší sociální jistoty a větší bezpečnost než dnes, druzí se „době komunismu“ hlasitě vysmívají. Často jde o lidi mladé, kteří si – přesně podle přání obhájců polistopadového vývoje v čele s Václavem Havlem – nepamatují, jaké to dříve bylo; a tak ani netuší, že to, čemu se vysmívají, je pouhá karikatura „doby komunismu“.
■ ■ ■
Imperativ současnosti velí: Zapomenout! Zapomenout na dobu, kdy v Československu bylo socialistické zřízení. Pokračování na adrese:
http://prilohy-hl.blogspot.com/2010/01/od-cssr-k-ceske-republice-trnita-cesta.html
.