26. 8. 2010

Generál Miroslav Vacek se dožívá 75 let


Právě v těchto srpnových dnech se dožívá významného životního jubilea generál Miroslav Vacek. Narodil se v Kolíně 29. srpna 1935.

Voják z povolání, který funkcemi v armádě prošel od píky a vypracoval se až do pozic ministra národní obrany a generála. Ve dnech listopadového převratu roku 1989 měl klíčové zásluhy na tom, že tehdejší události neskončily krveprolitím hlavně  silou své autority a znalostí mezinárodních souvislostí. Také proto se stal na konci roku 1989 ministrem národní obrany v tzv. vládě národního porozumění.

Miroslav Vacek nepochybně zůstává stále prvním a zároveň posledním skutečným odborníkem ve funkci ministra obrany v té době ještě Československé republiky po roce 1989. Co z armády udělali jeho následovníci – mnohdy naprosto úplní laici ve věcech vojenských často navíc vlastnící modrou knížku nelze nazvat jinak než její likvidací. Z naší silné a bojeschopné armády se zejména po vstupu do NATO stal víceméně jen jakýsi expediční sbor plnící úkoly západních velmocí zejména tam, kde tyto sledují své mocenské zájmy.

Miroslav Vacek je skrze svoji profesní kariéru, názory, postoje a přesvědčení skutečnou osobností, uznávaným odborníkem, ale také rovným a charakterním člověkem. Tím zůstal dodnes, i přesto, že po roce 1990 musel čelit mnoha intrikám, pomluvám a lžím na svoji osobu a dokonce i pokusům o fyzickou likvidaci. Generál Vacek však proti všem špinavostem házeným na svou osobu vždy vítězil morální silou své osobnosti a odborností. Dnes už se méně ví, že se o něm uvažovalo jako o možném kandidátovi na prezidenta republiky a nutno dodat, že by byl důstojným reprezentantem naší země i pro zahraničí.

Své pracovní a životní zkušenosti shrnul hned v několika knihách, které od roku 1991 postupně vydal (např. Proč bych měl mlčet…, Na rovinu, Rozsoudí nás čas, aneb život není na povel). Díky tomu máme již trvale zaznamenána důležitá fakta naší novodobé historie z nichž mnohá by jistě vlivem cenzury zapadla do nezaslouženého zapomnění. Ostatně jak se v jedné  z Vackových knih v závěru uvádí: „Pokud se jeho novým svědectvím bude někdo v české politice cítit dotčen, fakta za to nemohou.“

 Vacek byl účasten již téměř zapomenuté „mise dobré vůle“ do Iráku jejímž cílem bylo dovést do vlasti naše zadržované občany, kterou na konci roku 1990 úspěšně vedl.

Musel čelit i pokusu o fyzickou likvidaci své osoby v březnu 1997 známou jako pád ze schodů v podnapilosti. Což byl naprostý výmysl. Šlo o jasný případ napadení s cílem ublížení na zdraví či smrti o čemž svědčila i závažnost poranění a následná operace a průběh další léčby. Není překvapením, že se toto přepadení nikdy řádně nevyšetřilo a viník zůstal dodnes nepotrestán.


Miroslav Vacek patří k těm lidem, kteří nikdy nevyměnili své přesvědčení a postoje za pohodlnější existenci či různé funkce, zůstal rovným a charakterním člověkem. Nezbývá než závěrem popřát do dalších let pevné zdraví, hodně životního elánu a optimismu.

Bc. Miroslav Pořízek

Žádné komentáře: