Zdeněk Špiřík
Ronald Reagan:
„…vláda není řešením našeho problému; to vláda je problém…“
Na tento výrok jsem si vzpomněl při čtení posledního příspěvku na webových stránkách uskupení Změna pro Hranice, který naleznete ZDE. Dal by se na místní poměry modifikovat takto:
„…řešením pro Ekoltes nejsou komunální politici; to oni jsou problémem…“.
Nic na podstatě tohoto problému nemění skutečnost, že takové parazitování na obecních firmách je už v našich podmínkách tak zažité, že funkce v obecní firmě jsou považovány za obvyklý přivýdělek pro zastupitele, jejichž hlasy koalice potřebuje. Tedy za prostředek ke slepování radničních koalic.
Po mnohaleté masáži ze strany místních „politiků“, že jediným lékem na opakované stížnosti občanů města je nasazení komunálních politiků - „vítězů“ voleb - do představenstva a dozorčí rady Ekoltesu, i jinak čestní a soudní lidé začínají mít strach ze změny. Ze změny, která by měla být návratem k normálnímu, osvědčenému způsobu řízení akciové společnosti. Tam platí jednoduché pravidlo. Kdo neumí, je nahrazen tím, kdo umí. A ten kdo umí, nepotřebuje 7 komunálních politiků za zadkem. Ti, kterým se toto pravidlo nehodí „do krámu“, stále vymýšlejí zástupné problémy.
Jedním z nich je tvrzení, že řídící pracovníci Ekoltesu nejsou schopni bez komunálních politiků plnohodnotně řídit společnost. Samozřejmě, jako každá jiná firma má Ekoltes dobré i horší řídící pracovníky. Pokud ti horší jsou skutečně tak špatní, že jejich práci musí suplovat plejáda místních politiků, je na místě oprávněná otázka – jak to, že politici okupující tolik roků všechny orgány společnosti tento problém již dávno nevyřešili? Co tam vlastně celou tu dobu dělali?
V jiných případech slyšíme, že místní komunální politici musí v Ekoltesu hájit oprávněné zájmy občanů města. Pokud si tedy vlastníci akcií „normálních“ akciových společností nesedají na místa v představenstvech, znamená to, že takové akciovky pracují špatně? Ne. Na to přece ve společnosti mají řídící pracovníky, kteří dokážou jejich záměry realizovat lépe, než sami vlastníci. A ke kontrole naplňování stanovených cílů, resp. k prosazení „oprávněných“ zájmů vlastníkům slouží dozorčí rada (při velikosti Ekoltesu tříčlenná) a valná hromada.
O důsledcích, které s sebou nese skutečnost, že tatáž skupina místních komunálních politiků ovládá valnou hromadu, představenstvo i dozorčí radu Ekoltesu jsem se zmiňoval již několikrát. Nejčerstvější zkušenost mám z kontroly použití příspěvku města, který zastupitelstvo města uvolnilo na opravy šaten na koupališti. Projektovou dokumentaci potřebnou k provedení zastupitelstvem uložené kontroly kontrolní výbor nedostal ani od ředitele společnosti M. Vinklera, ani od předsedy představenstva R. Hlavinky, ani od rady města (plní funkci valné hromady) zastoupené starostkou R. Ondriášovou. Stručně řečeno, Ekoltes je díky propojení všech jeho orgánů skupinou místních koaličních politiků neprodyšně uzavřen pohledu zvenčí. Jakže se takovému propojení říká v Itálii?
Klobouk dolů před odvahou uskupení Změna pro Hranice, se kterou se dali do ozdravení poměrů na naší radnici.
Žádné komentáře:
Okomentovat