Rozvojové pohádky, část 4.

Michal Heger

A teď dva body ze sedmnácti, které jediné začínají „realizovat“. Asi proto, že právě tyto body nepřinesou zlepšení ovzduší žádné. Zato se nejlíp ze všech splní, postačí jen objednat a zaplatit zapojení. 

1.2.1.1 Realizovat provoz monitorovacího systému kvality ovzduší, daný projektem „Čisté ovzduší pro Moravskou bránu“, včetně umístění a provozování 1 měřícího systému v lokalitě „Údolíčko“ na sídlišti Struhlovsko

1.2.1.2 Realizovat světelnou informační tabuli (e), umístěnou na veřejné budově – informování občanů o aktuální smogové situaci

Když nedokážeme smog nasávaný Moravskou branou z Ostravy (za určité atmosférické situace je dokonce jako mlžný jazyk vidět z letadla) nebo generovaný místně odstranit, ať aspoň lidi vidí co je to tak škrábe v průduškách a nutí ke kašli. Makat a platit daň z nemovitostí budou muset furt stejně, ale cestou do rachoty si aspoň přečtou z čeho je jim blbě. To se hned tak nějak líp vykašlává, když se ví co. Jen aby se tabule nepletly, když bude povodeň a smog současně. Ale to jistě vyřeší nějaká speciální studie spřátelené agentury za pár stovek tisíc.

Škoda, že u nás nejezdí tramvaje, mohli bychom napodobit debilní a zkrachovalý pokus ostravského magistrátu o jízdu ve smogových dnech zdarma. Mám ale jisté podezření, že naměřené hodnoty k něčemu přece jen poslouží. Při překročení povolených hodnot by se mohl zakázat vjezd do určitých, co nejchaotičtěji stanovených částí města, aby se na tom pak dalo vybrat víc pokut. Uniformovaní specialisté na psí hovínka a vybírání pokut tam budou jezdit samozřejmě vzorově na elektrokolech.

1.2.1.17 Pravidelně provádět zvýšenou očistu komunikací, vedoucí k zabránění sekundární prašnosti

Takhle přesně se vyrábí v korupčním pseudokapitalismu poptávka. Nejprve vydláždíme centrum města tou nejprašnější a nejhlučnější dlažbou jaká se dala vymyslet a kterou je také velmi těžké udržovat (zvláště v zimě) a pak naplánujeme častější zametání. A nejvyšší příplatky za zametání dosáhneme, když budeme zametat v neděli. Co na tom, že je to jediný den, kdy je ve městě jakž takž klid a obyvatelé postižených lokalit by si mohli odpočinout. My tady budeme celé dopoledne jezdit s hlučnými stroji sem a tam, abychom se předvedli. Sice ta mašina moc nevysává, zvláště pokud se před tím vajgly navlhčí z cisterny aby ztěžkly a lepily se k podkladu a kostky účinnost vysávání už samy o sobě snižují, ale motohodiny frčí a výfuky fučí. Vůbec nejúčinnější je uklízení města po lijáku, který práci sám udělal ze soboty na neděli. To pak stačí jenom túrovat motory, ať si to obyvatelstvo hezky užije jak s nimi zametáme i v neděli. Ať žije náš hrdinný a obětavý Ekoltes.
   

Jestli nevěříte, přidám příklad, který „podpořím“ fotografiemi a jelikož bydlím v Jiráskově ulici je můj a tedy z první ruky bez zkreslení.

Byla hezká letní neděle, což poznám spolehlivě podle dopoledního řevu a smradu naftových motorů pracovních vozidel Ekoltesu. Pokud by správě města skutečně záleželo na čistém životním prostředí pro občany a nešlo jen o prospěchářské zneužívání módního tématu, měl bych v tu dobu otevřená okna, aby mi nalezl do baráku čersvý vzduch. Přes týden si to mohu dovolit jen vyjímečně vinou "geniálního" řešení dopravních tras centrem, které způsobuje chronické dopravní zácpy v okolí křižovatky Černý orel (ale nejen tam). Bydlíte-li v okolí a nejste náruživým feťákem výfukových plynů, nezbývá než těšit se na den kdy auta nejezdí. Ovšem nebýt „zvýšené očisty komunikací...“.

I dopoledne neděle 4. září 2011 bylo vyplněno řevem a smradem majícími vésti „k zabránění sekundární prašnosti“. Jak je zaslechnu letím pozavírat co se dá, protože jak sami ze zkušenosti dobře víte, výfukový smrad, z naftových motorů dvojnásob, má tu vlastnost, že čpí silně a odvětrává se dlouze. Pak mi nezbyde než čekat až řidiči dostatečně ukojí herní deficity z dětství ježděním sem a tam, jehož výsledkem je prach vyfoukaný sekundárně do výše a vajgly srovnané do řádků, které pak přes týden fakticky, ručně a potichu zamete do vozíku zametač Emil. Tuto neděli se však obvyklý scénář protahuje. Kropicí a zametací vůz mi stojí pod okny už 15 minut bez pohybu, jen motory stále běží. I nahlédnu, jakéže potíže udatné osádky musí vyřešit aby mohly dokončit sterilizaci města. A vidím, že jistě hluboce závažné, neb i po čtvrthodině jsou teprve ve fázi slovní porady a bojí se i vypnout stroje. Nu což, jde o lítý boj s nebezpečnou špínou, trochu karcinogeních zplodin navíc z drahé nafty je daní za vítězné vlečení rotačních smetáků městem. Po dalších deseti minutách hluku a smradu už se mě zmocnilo matné podezření, že ani odborníci tíhu problému nezvládají. A oni skutečně nezvládají, neb se o to ani nesnaží. Prostě jen tak rozhazují rukama v družném hovoru o své poslání se nestarajíce. Jelikož je bezvětří, smrad už proniká přes stará okna dovnitř a za chvíli mi ochutí i oběd. Je třeba ustrnulé situaci dodat nějaký pohybový vektor. Po krátké úvaze volím bezeslovný přístup za pomoci vyspělé digitální techniky. 

Klepnutím fotky zvětšete

Beru foťák, cíleně před zraky obou zevlujících zaměstnanců Ekoltesu zaujmu kompozičně vhodné místo a cvakám spoušť. To byste neřekli jak rychle ten drobný a tichý pohyb prstu oběma fluktuantům onen pohybový vektor udělil. Abyste se pobavili se mnou, pořízené fotografie jsem opatřil časovým "razítkem". Že  nekecám se může přesvědčit každý kdo má možnost nahlédnout do tzv. exif souboru u každé fotografie, do něhož aparáty zapisují současně s expozicí snímku svá data. Od okamžiku první fotografie stihli oba nedělní úderníci z Ekoltesu za pouhých 13 vteřin ukončit schůzi a zahájit nástup do svěřených bojových vozidel. Zjevně porada neměla dostatečnou váhu, netýkala se boje se smetím a nebyla schválena zaměstnavatelem. Nevím za jak dlouho by skončila samovolně, ale konkrétně trvala 25 minut.

Pro ilustraci připojuji ještě dvě fotografie, z nichž je patrno co přesně znamená „zvýšená očista komunikací“ v podání Ekoltesu. Komentáře snad netřeba, inteligenci čtenáře nemám důvod podceňovat.

Za použití dětsky prosté a ještě nezkažené logiky by jeden řekl, že očistu města mnohem více než všechny swotky a usnesení zajistí to, že se všichni občané naučí pohotově fotografovat.

Dodávám, že tehdy jsem nefotil s úmyslem publikovat, pouze jsem se chtěl zbavit smradu, ba teď jsem musel pro účel seriálu zjistit, zda fotky vůbec ještě mám. Ale když oni si naši potentáti na satiru tak vehementně nabíhají, že se to nedá vydržet.

Pokračování příště