Rozvojové pohádky, část 3.

Michal Heger

Na šoumeny padla krize, asi zapomněli text, nebo jen narychlo zaskakovali. Možná jim bylo řečeno, že na nás budou stačit zrcátka a korálky. Začali blekotat něco o tom, že to byl jen takový příklad a že i pro naše úzké ulice znají zázračná řešení. Jen se trochu vzpamatovali, rozbalili nákresy ulic 1. máje a Komenského. Na těchto nákresech jsme poprvé mohli vidět co nás teď denně otravuje (v obou významech toho slova) všechny. Perverzní počty nesmyslných ostrůvků a retardérů.


Tehdy se ještě myslelo, že z chystané dálnice na Ostravu budou vozidla odbočovat na Valašské Meziříčí (a Slovensko) na exitu do Hranic a projíždět středem města, kolem základních škol a obytných domů. Vítěznou pozici obsadil názor, že je nutno tento průjezd maximálně znepříjemnit a zpomalit, zkrátka všechny řidiče kteří to zkusí pořádně nasrat, aby je už nikdy nenapadlo tuto trasu použít znova. Druhé místo svorně zaujala rozličná fantasmagorická stavební řešení úplně jiných přípojek (takříkajíc s křížkem po funuse když už bylo ve státním rozpočtu rozdáno) se kterými zde nebudu ani zdržovat. Místo poslední, až na hanbě, bylo přiděleno názoru nejrozumnějšímu, který zastávali například samotní řidiči kamionů. Ten pravil, že přes centrum města, to jest pomalu, dlouho a pracně pojede s kamionem jen blázen, nebo ten kdo zabloudil, když odbočením u Lipníka a jízdou „po staré“ lze téhož dosáhnout mnohem snadněji, pohodlněji a s menší spotřebou paliva. A že analogicky se zachovají i řidiči aut menších. Postačí přehledně umístěné značky na správných místech. Povšimněte si, prosím, jak čas mnohdy odhalí fatální omyl v rozhodnutí rozhodčích.

A zde je z pohledu dramatu pravé místo abych si vzpomněl na ten druhý dotaz.

Kdosi se dopravních šoumenů zeptal, asi zasažen hrůzou z plánovaného znehodnocení dvou městských ulic nasrávátky řidičů, zda si tu trasu v reálném provozu s něčím jako je autobus, nebo alespoň menší náklaďáček vůbec sami projeli. A to herkarelgott neměl dělat. Jestli komici jednu krizi představení překonali, tohle už na ně bylo moc a po zoufalé snaze vykličkovat jinam museli kápnout božskou. I ukázalo se, že Hranicemi neprojeli ani Velorexem, nýbrž vycházeli pouze z katastrálních map! V tu chvíli publikum nevratně ztratilo k hercům důvěru a šmírácký spektákl byl předčasně ukončen.

Bohužel pokračoval přes odpor publika pro úzký spolek naší radnice dále až do prakticky realizovaného finále. Kdo dosud nevěděl kde je kořen toho, že máme město zamořeno dopravními omyly, už to ví. Je to diletantismus naší radnice spolu s předstíraným odbornictvím a opravdovou neschopností samozvaných pseudoodborníků. Je to u nás v Kocourkově už tradice, že pro naši vlastní radnici je větší odborník kdokoli, kdo prostě přijel z jiného města, než vlastní občan, který je s místním prostředím sžitý a ještě k tomu jej financuje. Výsledkem je třeba právě i to, že se nám přespolní posmívají a my sami denně jezdíme přes silniční kurvítka. Těch co u nich bydlí je mi líto. Mají na frašku se zlepšováním kvality ovzduší a ochranou obyvatel před hlukem permanentku do první řady. A předem je mi líto cyklisty, který si rozbije večer hubu i kolo o poťouchle do vozovky vytažené krajníky přes tzv. cykloztezku na ulici 1. máje, když už jsme u těch dopravních zázraků. Nechť si pak v čekárně u zubaře počte třeba:

1.2.1.5 Podporovat vybudování elektropřípojek pro elektroautomobily a elektrokola

1.2.1.11 Podporovat environmentálně šetrnou dopravu hromadnou i soukromou (autobusy na plyn, elektřinu, elektrokola pro úředníky a Městskou policií)

Elektromobily považuji za módní nesmysl, který nemůže žádné celkové zlepšení ovzduší přinést. Naprosto souhlasím s definicí, že je to jenom těžké auto s výfukem namontovaným na elektrárně. Navíc se schválně zapomíná k jásavému A dodávat neoddělitelné B, totiž co to asi tak udělá s rozvodnou sítí, až se ty hračky na baterky hromadně prosadí a celé město je na noc zapojí do zásuvek.

Představme si malý elektromobil na nákupy s výkonem motoru jako Trabant, tj. 20 kW. Aby vydržel v praktickém provozu jezdit aspoň 1 hodinu, uveze místo 4 osob jako Trabant pouze 2, neboť jeho akumulátory (Li-ion, Li-Fe) nebudou lehčí než 200 kg. Když motor 20kWh přes den spotřebuje, musíme je přes noc do akumulátorů zase dodat. Pro představu, je to jako byste vařili vodu v rychlovarné konvici  po dobu 10 hodin. A to uvažujeme jen jezdící nákupní tašku s hodinovou výdrží a navíc jsme pro zjednodušení opominuli, že účinnost přeměny energií nebude 100%. Rodinné auto sbaští minimálně dvojnásobek, opět značnou část užitečné nosnosti obsadí vlastní akumulátory a jistě nám nebude stačit pouhá hodina provozu. Pro takové auto uvažujme minimálně o třech varných konvicích, odebírajících proud po dobu 10 hodin. A to už představuje asi 300 Kč každou noc zaplacených za nabití auta. Za měsíc asi 9.000 Kč. Domyslíme-li celý výpočet do konce, vyjde nás to přibližně stejně jako jezdit autem na benzín, které ovšem bude mít plně využitou nosnost, méně technických omezení a "nabito" bude během několika minut. Připočítejme fakt, že elektřina pro náš elektromobil musí být někde s účinností necelých 30% vyrobena spálením fosilních paliv (jaderná el. má účinnost ještě nižší) a rozvodnou sítí z drahé mědi přenesena do daleka, k tomu akumulátory jsou dost jedovatá věc od výroby po likvidaci a celá eko-elektro-sláva je v … však víte kde. Mimochodem, kdybychom omezili zbytečnou spotřebu mědi a dalších vzácných kovů, pomůžeme Kongu nesrovnatelně více než sbírkou školních tašek.

Můžeme jen doufat, že pro „podporu“ elektropřípojek nebudou použity stejné vzorce, které vedly k předloňskému debaklu s vánočním stromem v případě elektropřípojky na náměstí.

Ovšem představa městských policajtů stíhajících pejskaře a špatně parkující auta na těžkých a nemotorných elektrokolech, zatížených navíc botičkou a služební výbavou by i nemocného v čekárně u doktora rozveselit mohla.

Pokračování příště