Rozhovor se sociologem, profesorem Janem Kellerem
Jak se vám líbí současná předvolební show?
Kdyby to nebylo tak smutné, bylo by to přímo k popukání. Smutné na tom především je, že lidé jaksi pozapomněli, nakolik se změnila volební hesla v průběhu posledních dvaceti let.
V devadesátých letech politické strany slibovaly všeobecnou prosperitu, která se prý dostaví někdy kolem roku 2000. Ty samé strany a ti samí politici, kteří se tehdy zaklínali, že prosperitu dozajista zaručí, se dnes trumfují v tom, kdo z nich nás zachrání od naprostého krachu, úpadku, bankrotu. Ti lidé si vůbec nekladou otázku, jak je možné, že právě pod jejich moudrým vedením jsme z příslibů prosperity plynule zabředli do bahna všeobecného úpadku. Vůbec si nepřipustí, že něco pokazili právě oni sami, a zase se dožadují naší důvěry, jako kdyby snad na ni měli nárok už přímo ze zákona.
Očekával jste takové napadání, k jakým dnes dochází?
To úzce souvisí s první otázkou. Politici, kteří po roce 89 rozdávali sliby o prosperitě a trumfovali se v tom, kdo z nich dožene rychleji nejvyspělejší země, najednou zjišťují, že kromě jich samotných dohromady nikdo v prosperitě nežije. Mimo volební období je toto zjištění nijak netrápí. Voličům je ale třeba něco napovídat. Proto hledají, kdo za to může. Propad se prohlubuje spolu s tím, jak se vzdalujeme od roku 1989. V této situaci není dost dobře možné házet vše pořád dokola na předlistopadový režim. Musejí tedy vybrat viníka mezi sebou. Daří se jim to tak dobře, že se navzájem už dokonale stihli poplivat všichni. Teď si má volič vybrat toho nejčistějšího mezi poplivanými. Těžká volba.
15. května 2010, Jaroslav KOJZAR, Haló noviny
Žádné komentáře:
Okomentovat