Bez ohledu na vyjádření pana Paroubka v dnešním pořadu TV Prima, mám názor, že v tzv. „velké politice“ i v politice regionální jde o pomýlené názory. Když zůstanu u názorů pana Paroubka, jsou jistě na místě. Tento dinosaurus české politiky si trvá na svém. Nikdy s komunisty. A to je pořádku. Je to názor sociálních demokratů, bohužel, a většinou bývalých komunistů. „Hoši“ z Lidových milicí jsou náhle největšími demokraty. Ale na straně druhé vylučují Melčáky, Volfy…. za jiný názor. Když jsem se v minulosti díval na zprávy, jak si Paroubek padl do noty s panem Zemanem, hodnotil jsem tento vztah jako rovnocenný. Ale náhle se vše změnilo. Už jsou jako kočka a pes. I když i tento vztah se dá usměrnit. Jen se musí pochopit. Věřím, že nikdo nechce této zemi zle.
Rychle se ale vracím do místních podmínek. Ať si Zeman s Paroubkem řeší své problémy. Ale měli se před léty rádi. Než Zeman přišel na to, že Paroubek není pro něj soupeřem. Demagog, buldozer. Tak jej hodnotí dnes někteří na politické scéně. A přitom jsem přesvědčen, že pan Paroubek je chytrý a vzdělaný muž. Mnohokrát mě o tom přesvědčil. Ale je osobnostně předpojatý, vztahovačný. Tak jako někteří sociální demokraté v městském zastupitelstvu.
Jsem zastupitelem už tři volební období. První období jsem se učil, druhé volební období získával zkušenosti. A třetí volební období jsem zklamán. Úrovní svých kolegů napříč celým politickým spektrem. Ano, přiznávám, že ne vždy jsem se třeba trefil do noty svých spolustraníků. S dálničním přivaděčem, se Zámeckým klubem. To je právě problém poslanců za politické strany. Stát vždy za rozhodnutím své strany. Ale co když to vnímám jinak? To je potom potíž.
Ale jsem zastupitel za komunistickou stranu. Kabát jsem nevyměnil. I když už ten kabát tak nehřeje, mám jej stále jako citovou záležitost. Komunisté jsou dnes pod obrovským tlakem. Je to pro některé z nás deprimující, řada z nás tento tlak nezvládá. Být dnes komunistou, je obrovské emoční vypětí. Je lepší spolupracovat s vítězem. Např. s vítězem voleb. Uzavřít koaliční dohodu, být „lidovcem“, nezávislým. To je potom pohoda. Být u toho a mít se dobře. A ještě diktovat. Ve svůj prospěch.
A nyní ke spolupráci v našem městě. Velmi mě mrzí, že nejsme schopni akceptovat názory nás, zastupitelů, kteří by měli určovat chod města. Ne Rada Města, ne Radnice. Ale nejvyšším orgánem je Zastupitelstvo města. Tvořené těmi z nás, kteří dostali důvěru občanů. Jen pro názornost: stejný počet hlasů ve volbách 2006 dostali komunisté a ODS. Podle preferenčních hlasů by Rada vypadala následovně: tři komunisté, dva za ODS a dva za Hranice 2000. Celkem sedm. A kdo sedí v Radě Města. ODS si vybrala „sobě rovné“. Už vzpomínané Lidové milicionáře, kteří rádi nedrží slovo, rádoby sociální demokraty, extremistickou stranu….. Je to smutné /pro pravici/, ale Rada města je vlastně svým způsobem pseudolevicová. Ale ODS pro svůj úspěch udělala maximum. I když zradila svá předsevzetí.
Avšak zkušenosti z minulosti ukazují, že bez spolupráce a vzájemné tolerance se úspěch rodí jen velmi těžce. Koalice je plná předsudků a zášti. I na racionální návrh opozice reaguje koalice podrážděně, s pocitem nadřazenosti a neomylnosti. Ale koalici vlastně tvoří jen starosta Wildner a místostarostka Ondriášová. Ostatní jen zvedají ruce na jejich pokyn. Ale to mi nevadí. Takovou mají dohodu. Těžce však nesu, když např. náměty ing. Špiříka, velmi konkrétní a žádoucí, jsou bagatelizovány, odmítány. Přitom právě na základě jeho poznatků náhle Město „procitá“ a začíná řešit daný problém /viz povodně, školy a další městský majetek, ovzduší, hluk aj./. A teď se konečně dostávám k té vzpomínané spolupráci. Bez ní to určitě nepůjde. Jak opozice, tak koalice má jistě množství velmi dobrých, kvalitních návrhů a opatření ve prospěch města. Proč je společně neřešíme, nekonzultujeme?
Na straně zastupitelů KSČM je ta vůle obrovská. Jde nám skutečně o rozvoj našeho města. Já osobně nabízím ruku ke spolupráci. Ale na rovnocenné úrovni. To není podbízení, to je přání pozvednout naše město. Pokud budu odmítnut, zvládnu to. Jen koalice pseudolevoextrémněpravicová /fuj, to je ale slovo/ si musí uvědomit, že je v izolaci. Taková je dnes skutečnost. Vracím se na začátek. Bez spolupráce a vzájemného pochopení to skutečně nejde.
Miroslav Raindl, zastupitel
Žádné komentáře:
Okomentovat