Jaká je skutečná výše ekonomických ztrát plovárny?

K teatrálnímu zvolání pana doktora Juračky o krytém plaveckém bazénu v jeho článku, který naleznete ZDE, si lze pouze povzdechnout, že pan Juračka asi nechápe základní principy tržního hospodářství. Pokud by se v podobné lokalitě, jako jsou Hranice, ekonomicky vyplatilo investovat do takového projektu, určitě by se soukromý investor dříve nebo později našel. A když ten zájem neexistuje ani při dnes levných finančních zdrojích, jedná se o projekt, který je trvale ztrátový.

Roční ztráta plovárny je, a to by měl pan starosta jako dlouhodobý člen dozorčí rady Ekoltesu vědět, podstatně vyšší než jím zmiňované 3 miliony korun, kterými město svůj Ekoltes dotuje přímo. Odhadujeme, že skutečná celková roční ztráta plovárny může být kolem 10 milionů korun. 


Ztráta z provozu plovárny se promítá přímo i nepřímo do hospodaření města. Před prodejem provozu tepelného hospodářství byly ztráty plovárny kryty také pomocí části zisku a odpisů účtovaných odběratelům tepla z tepelného hospodářství Ekoltesu. Nyní, po ztrátovém prodeji tepelného hospodářství, pokud nechce být Ekoltes ve ztrátě, musí zvýšit zisk z ostatních činností. Hlavním odběratelem Ekoltesu a jeho jediným vlastníkem je přitom město. To tedy nejen přímo, ale i nepřímo nese převážnou část celkové ztráty plovárny. Snad nám její výši v jednotlivých letech od zahájení provozu plovárny pan starosta sdělí.

Město, zprostředkovaně prostřednictvím Ekoltesu, výrazně dotuje cenu každé vstupenky (i návštěvníkům přespolním). Dotování ceny vstupenky  může být pro město z pohledu výše výsledné roční ztráty akceptovatelné, ale za určitých podmínek i krajně nevýhodné. Pro takové posouzení však podle současných i minulých opozičních zastupitelů nikdy nikdo zastupitelstvu nepředložil potřebné průkazné rozbory, nebo aspoň potřebné podklady.

Protože se jedná o mnohamilionové částky, přímo i nepřímo vynakládané z rozpočtu města, je to téma, kterým by se měly zabývat finanční i kontrolní výbor zastupitelstva města.

(red)