Jednání zastupitelstva a zpráva v novinách zaujatým pohledem občana

Vážení čtenáři, dovolím si vás touto formou seznámit se svým názorem na v Hranickém deníku na titulce před dvěma týdny (č. 220 z letošního roku) zveřejněném článku o „boji o pozemek“ po bývalé hasičské zbrojnici ve Velké. I přes předvolební nálady nejde o předvolební boj, nekandiduju. Jen to přišlo tak nějak samo v tuto předvolební dobu.

Ve zmíněném článku jde o sdělení redaktora, v němž interpretuje názor městské rady projednávaný zastupitelstvem, na němž jsem obsáhlým příspěvkem k jednání upozornil mimo jiné na to, že mým hlavním záměrem není, jak to z článku vypadá, že chci u svého domu mít místo na parkování, ale že především chci oddělit alespoň zelenými křovinami hlučnou a prašnou křižovatku. Navíc nejde o celou náves i s přilehlými statky a poli, jak to z umístění na titulce vypadá, ale o pouhých cca 20m čtverečních, které jsou pro občany mnohem méně zajímavé, než dotace z městských peněz soukromým subjektům, o nichž se nezmínilo ani další číslo deníku, škoda.

V článku se také píše o tom, jak jsem v kontaktu s osadním výborem a jak situaci řešíme – realita je taková, že od přelomu dubna a května, kdy jsem požádal o tento kousek městského pozemku a kdy osadní výbor i město tedy prokazatelně vědělo o mém zájmu a mohli jsme jej kdykoliv v klidu probrat, poprvé jsme jednali až o přestávce po projednávaném bodu na zastupitelstvu (který byl po úvodu, kde opoziční zastupitelé navrhovali přenechání bodu jednání o rozdělování městských peněz až na zastupitelstvo po volbách, které se s tím bude muset finančně vypořádat asi prvním bodem, kde zastupitelé diskutovali a někteří dokonce hlasovali jinak než rada navrhla nebo se zdrželi hlasování). Dohoda je taková, že až se budova zboří, osadní výbor bude uvažovat, jak s pozemkem dál a při snaze něco konkrétního zjistit jsem se dozvěděl, že další jednání osadního výboru bude v listopadu. Třeba už budova nebude.

Stejnou námitku – že chci místo stávající městské budovy, která, jak se v článku píše, přijde zbourat a že stavební řízení proběhlo (což není pravda, stále probíhá), jsem podal v rámci stavebního řízení – nejde mi o ten nesmyslný kousek pozemku protkaný inženýrskými sítěmi tak, že je téměř k ničemu, ale o to, abych prach a hluk ze sousední komunikace co nejvíce minimalizoval.

Osobně mi přijde zřizování klidové a odpočinkové zóny v bezprostřední blízkosti komunikace, po níž projede každou chvíli mnohatunový kolos naložený kamením, za nímž je oblak prachu ještě ve chvíli, kdy je dávno pod kopcem, poněkud zvláštní.

Také mi v době, kdy v kuchyňském studiu dáte rozměry místnosti a polohu a velikost oken a dveří a to stačí k tomu, aby grafik navrhl, vizualizoval a pak se podle návrhu vyrobila kuchyň jako na obrázku, připadá divné, že s nějakým návrhem, jak to bude vypadat, až budova nebude a bude jen prázdný prostor a co s ním, se musí čekat, až se budova zboří. Věřím, že v dnešní moderní době by rozměry a dispozice venkovního prostoru mohly stačit ke konkrétnímu záměru a případné vizualizaci záměru stejně, jako v případě návrhu kuchyně.

Z mého pohledu nejde tedy ani tak o boj o pozemek, ale o to, že chci, aby se mé životní prostředí zbytečně nezhoršovalo. Dopravě z lomu jedoucí okolo nezabráním, město se k tomu také nemá, takže bude třeba aspoň kropit cesty, jak slibuje na webu. Snažím se jen o to, aby mě od prachu a hluku něco oddělovalo, alespoň pěkně vypadající zelené křoví, když už tu budovu, která tuto funkci plní, chtějí zbourat.

Mrzí mě, že se v deníku neobjevil článeček o dělení městských peněz. Ten patří na titulku mnohem víc, než malicherný spor o nepodstatný kousek pozemku. Autorovi článku v deníku to nemám za zlé a to, co právě čtete, jsem si s ním po telefonu vysvětlil. Beru to tak, že potřeboval článek z města a nic lepšího publikovatelného prostě nebylo.

Petr Vávra