Jiří Čtrnáct
V posledních letech se pravidelně setkáváme s tvrdošíjným omylem některých členů městské rady, kteří ztotožňují prospěch dceřinných organizací města s veřejným zájmem. Takový postoj je – mírně řečeno – zjednodušující a nepřesný. Každý ví, že dceřinné podniky slouží obcím mimo jiné k legálnímu obcházení rozpočtových pravidel. To samo o sobě není žádný zločin, pokud se tak děje ve veřejném zájmu a ne kvůli upevnění politické moci nebo pro osobní prospěch. Veřejný zájem ovšem nespočívá jen v hospodaření s majetkem obce. Spolužití v obci stojí na určitých morálních zásadách a právě samospráva je tu od toho, aby přirozenou slušnost, lidskost a zdravý rozum uplatnila tam, kde selhává stát nebo zákon.
Morálka je neustálý zápas člověka se sebou samým, věčné úsilí porozumět řádu věcí, trvalá snaha vyvážit ve svém nitru sebevědomí a pokoru. Vidíme kolem sebe davy lidí, kteří si rychle osvojili pravidla zachování majetku a moci, ale skutečná morální síla jim chybí: to jejich vinou se známé liberální heslo „Co není zakázáno, je dovoleno,“ stalo prostředkem k ospravedlnění morálních poklesků. Veřejný zájem si jistě žádá správné hospodaření s majetkem obce. Ale majetek jako kdyby žil samostatným životem: tvoří si vlastní zásady, omezuje naši svobodu, nutí nás k činům, za které se stydíme. Proto má být správa věcí veřejných svěřována jen skutečným osobnostem, morálním autoritám, které se nestydí pochybovat samy o sobě.
Jak to ale udělat, když politické strany plní volitelná místa kandidátních listin především jmény osob, které jsou ochotny být poslušnými pěšáky v bitvě o získání nebo udržení moci, o účast na přerozdělování rozpočtu a lukrativních zakázkách? Existuje pořekadlo, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Dokud si každý neuvědomí, že štvát se za vlastním prospěchem mu není mnoho platné, není-li zaručena spravedlivá ochrana zájmu veřejného, dokud se každý nezbaví pohodlnosti nebo dokonce strachu veřejný zájem prosazovat, můžeme si o skutečných morálních hodnotách opravdu jen nechat zdát.
V zemích, kde svoboda neztratila tradici, jsou kvetoucí obce důkazem toho, co všechno samospráva dokáže – když správně funguje, když je věcí všech. Ani tam nic nepadá z nebe, i tam občané musí za veřejný zájem tvrdě bojovat, i tam morálka často utrpí porážku. Ale řadoví občané si ani neumějí představit, že by se vzdali, že by rezignovali na rozhodování ve vlastní obci, ve vlastní zemi. Svoboda a sebeúcta jsou totiž dvě strany mince, která se nerozdává zadarmo…
Převzato z webových stránek hranice2000.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat