Dnes v neděli bylo odpoledne pěkně, tak byl čas vyrazit na výlet. Tak jsme vyrazili do "lesa".
Už po cestě jsme na ulici Teplická narazili na chybějící zábradlí u Bezejmenného potoka (viz dnešní Postřehy z Hranic). A pokračovali jsme dál a nestačili jsme se divit.
Vstupujeme do Národní přírodní rezervace Hůrka u Hranic, vstup od Autokempinku.
Hned za vstupem je nová informační tabule, po celé trase k propasti a od nádraží ČD Teplice nad Bečvou je jich několik. Tabule jsou mohutné a nějak nám do daného prostoru přírodní rezervace nepasují. Hned za novou se válí stará tabule. Asi ještě nebyl čas ji zlikvidovat.
Zde v minulosti byla pamětní deska "Stezka Dr. Eduarda Beneše". Byla z bronzu, takže skončila již před několika lety ve sběru. Nahradit tu ukradenou ceduli plastickou ceduli je asi problém.
Spadle stromy se v Národní přírodní rezervací Hůrka u Hranic váli všude, jsou nechané svému osudu, čímž se zachovává přirozený ráz krajiny.
A teď přichází šok. Hned u chybějící cedule, pár desítek metrů od začátku lesa, začíná v Národní přírodní rezervaci oplocení. Kdo toto vymyslel? Kdo to schválil?
Zatím je hotová pouze část, a jak je vidět, na některých fotografijích se u plotu válí PET láhve, které se v rozloží v přírodě asi za 100 let, na rozdíl od české silnice, té stačí jedna zima :-).
A jsme kousek pod vyhlídkou u Svatého Jana.
Další informační tabule, jak jsme uvedli, moc do prostředí nezapadají.
Nový mostek, základy z betonu, to taky moc do přírodní rezervace nezapadá.
"nad místní propasti, zmizelo zábradlí, čtyři pionýři přitom odpadli".
Tak to zde opravdu nehrozí. Zde máme dokonce zábradlí dvojité.
A hned vedle menší skládka.
A šok pokračuje.
Oplocení pokračuje od Hranické propasti až po vstup do lesa nad nádražím ČD Teplice nad Bečvou. Zde dokonce po obou stranách. Znovu se ptáme, kdo toto vymyslel a kdo schválil?
1 komentář:
Fakt hrůza, doslova prasárna (omlouvám se za toto slovo).
Chudáci malé děti, z návštěvy z lesa uvidí akorát plot kolem sebe.
Jako děti, v době kdy ještě nebyly PC jsme v lese byli skoro každý den.
A les to přežil, my taky.
Bohužel moji vnuci budou chodit do lesa pouze v oplocené voliéře, metrový průchod lesem. Hrozná představa.
Okomentovat