Je možno představitelům Ekoltesu věřit?

Zdeněk Špiřík

Na posledním zasedání zastupitelstva města představitel uvedené městské společnosti prohlásil:

„My jsme chtěli udělat diferenciaci už před 6 lety a ERÚ se proti tomu postavil z těch důvodů, které jsem říkal. Tzn., že prodáváme na daném území a ta politika by měla být jednotná.“

Vzhledem k tomu, že takové pravomoci platná legislativa Energetickému regulačnímu úřadu (dále ERÚ) nedává, požádal jsem volené představitele města, s odvoláním na Zákon 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, o poskytnutí následujících podkladů:

-   Rozhodnutí ERÚ, které Ekoltesu ukládá považovat soustavu jím provozovaných kotelen za Centrální zásobování teplem včetně jednotné ceny za dodávky tepla.

-   Rozhodnutí (usnesení) orgánů města, která Ekoltesu ukládají používat jednotnou cenu za dodávky tepla  z tzv. CZT.

V zákonné lhůtě jsem však žádné podklady ani vyjádření neobdržel. V podmínkách Hranic to není nic výjimečného. Odpovědi podepsané ing. Ondriášovou jsem se dočkal až po odeslání stížnosti adresované na Krajský úřad v Olomouci. Z odpovědi vyplynulo, že žádné rozhodnutí ERÚ neexistuje.
Pouze obecné doporučení z doby před 9 (slovy devíti)  lety, které však v závěru obsahuje konstatování:

„Volbu rozsahu cenové lokality si však určuje každý dodavatel TE sám, podle svých podmínek“.

Na webových stránkách  ERÚ lze nalézt odpověď na v současné době nejčastěji kladenou otázku – část textu cituji:

„Proč dochází v některých případech k odpojování odběratelů od systémů centralizovaného zásobování teplem?

K odpojování odběratelů od systémů centralizovaného zásobování teplem (CZT) dochází zejména z důvodu nespokojenosti s výší ceny dodávané tepelné energie. Prakticky jedinou alternativou pro odběratele, pokud ukončí smluvní vztah se stávajícím dodavatelem, zůstává zřízení vlastního zdroje tepelné energie (nejčastěji plynové domovní kotelny).“

Těm SVJ, které o odpojení od kotelen Ekoltesu uvažují, doporučuji uvedené stránky ERÚ navštívit, aby se vyvarovaly zbytečných chyb.

Není tedy pravdou ani to, co se opakovaně snaží zdůrazňovat někteří představitelé Ekoltesu, že odpojování od tzv. CZT (které v Hranicích ve skutečnosti žádným CZT není) je nějakou „specialitou“ Hranic. Nespokojenost s cenou dodávané tepelné energie pochopitelně roste úměrně s její výší. A cena tepla od Ekoltesu patří mezi nejvyšší v ČR.

Při jiné příležitosti jsme zase měli možnost od představitele Ekoltesu vyslechnout:

„V současné době však platí pro město Hranice jednotné cenové pásmo a já jsem povinen toto rozhodnutí orgánů města respektovat.“

Ve výše zmíněné odpovědi ing. Ondriášové je kopie 9 (slovy devět) let starého usnesení rady města o schválení jednotné ceny. Žádný orgán města, pokud vycházím z podkladů zaslaných současnou starostkou města, se následujících 9 let uvedenou otázkou nezabýval. A to ani po prodeji bytů, kdy se zásadně změnilo postavení původních nájemníků „povinných“ teplo od Ekoltesu odebírat. SVJ tuto povinnost již nemají.

V dalším případě představitel Ekoltesu prohlásil, že „ERÚ jednoznačně specifikuje i u nás, že se jedná o Centrální zásobování teplem, poněvadž je jednotná politika ve všech místech, které jsou napojeny na jednotlivé kotelny“.

Doklad, kterým ERÚ prohlásil soustavu vzájemně nezávislých kotelen provozovaných Ekoltesem za CZT jsem dosud, tedy ani po 3 týdnech, neobdržel (hůta daná zákonem106/99 je 15 dnů). Správné označení soustavy kotelen je však za určitých okolností důležité.

Začal jsem otázkou, končím otázkou další. Jak transparentní je asi radnice, kterou - i v případech specifikovaných jednoznačně zákonem -musí občan města nutit k odpovědi stížnostmi na Krajský úřad?