Pohled do historie - hranické pivní tácky

Víte, jaké se v minulosti používaly v Hranicích pivní tácky? Aneb pohled do historie sedmdesátých a osmdesátých let, tentokráte z pohledu tácků, které se používaly v hranických hospodách pod pivo.

tácek k 800 let města Hranice

Historie pivního tácku.

Název deckel, nebo česky dekl byl prvnímu pivnímu tácku přisouzen proto, že někteří náročnější zákazníci pili pivo ze žejdlíků opatřeným stříbrným, nebo cínovým poklopem. Levnější žejdlíky, tzv krýgly byly bez deklů, proto aby do piva žíznivcům nespadl hmyz nebo listí, pokládali si na džbánky tehdy běžné používané plstěné podložky.

Plstěné pratácky, často obarvené do červena, nebo do zelena byly však značně nehygienické. Po namočení se v nich často vytvořila plíseň a začaly zapáchat. První papírový dekl uvedl na trh v roce 1880 drážďanský výrobce papíru Robert Sputh. Výroba deklu spočívala nalití papírové drti do příslušných forem, kde se nechala přes noc zaschnout. Hygienicky na tom byl papírový dekl poněkud lépe než plstěná podložka, přesto však z piva rychle sál pěnu a zákaznici ho začali čím dál více používat jako podložka pod pivo.

Zrodil se tak podtácek tak jak ho známe dnes, dokonce si nechal své původní rozměry. Průměr 107 mm byl dlouho používán jako standart. Až posledních dvacet let se vyrábějí podtácky v různých rozměrech a tvarů. Velkovýrobu pivních podtácků začal v Německu Časimír Otto, táto továrna i v současné době vyrábí miliony podtácku denně.

Současná výroba pivních tácků je docela věda. Nejlepší surovinou pro výrobu podtácků je čerstvé smrkové dřevo. Údajně má dlouhá vlákna a vyznačuje se nejvyšší savostí. Kmeny vybraných smrků se rozdrtí a rozmělní na zvláštní kaši, z nich se posléze odejme voda. Po vyrobení se tácky zkouší na kroutivost, měkkost, nebo odolnost proti tekutinám.

Jednota Hranice

Jednota Hranice

restaurace Na hradbách

restaurace Aragonit Teplice n. B.

Zámecká pivnice