Rok a půl
trvající masáž veřejného mínění v Hranicích končí, dnes bude
v zastupitelstvu města rozhodnuto. Výsledek je již dlouhou dobu
předvídatelný – koalice v zastupitelstvu se zjevně ráda zbaví výbušného
tématu tzv. Centrálního zásobování teplem před vstupem do volebního roku 2014.
Novinkou z
toho, co jsme se za těch 18 měsíců dozvěděli, bylo jen „vysvětlení“ vedení
Ekoltesu, že snížení vysoké ceny za dodávky tepla nebylo možné kvůli příliš
vysokému ocenění majetku v době zakládání Ekoltesu. Jeho snížení při
zakládání nové společnosti TEPLO snížilo odpisy kalkulované do ceny za dodávky
tepla, situace se měla stabilizovat, další odběratelé by se již neměli
odpojovat. Napomoci tomu má i nový, kvalifikovaný vlastník, který bude dnes
koalicí v zastupitelstvu schválen.
Tato úvaha
vedení Ekoltesu a rady města je překvapivá, protože až do této doby zde podle
nich existovali na jedné straně hodní politici v Ekoltesu a na radnici a na
druhé straně zlí a hloupí „odpojovači“ od sítě CZT – a v tomto duchu se
vůči nim také chovali. Napadali stavební povolení vydávaná stavebním úřadem
k výstavbě kotelen vlastníky bytových domů a když Ekoltes prohrával,
odvolával se s tichým souhlasem radních k vyšším instancím, pomáhal
si pokřivenými grafy a čísly a hledal právní kličky, jak odpojování od CZT
zabránit.
Ostatně to
v jednom konkrétním případu před časem předvedli i na zasedání
zastupitelstva. Vedení Ekoltesu požadovalo, aby Kontrolní výbor při
zastupitelstvu zkontroloval oprávněnost vydání stavebních povolení na výstavbu
soukromých kotelen v bytových domech Stavebním úřadem v Hranicích.
Tehdy ještě vysoké odpisy zakalkulované do ceny tepla dodávaného Ekoltesem nikdo
nezmínil.
Problém byl prezentován
tak, že nové kotelny v bytových domech nejsou návratnými investicemi.
Odpověď na
logickou otázku, proč po snížení odpisů v ceně za teplo má být tepelné
hospodářství prodáno, když všechno ostatní je podle vedení Ekoltesu a radních
města v pořádku, je patrně obsažena částečně v úvodním odstavci a
zčásti v dalším textu.
Další otázky vyplývají ze zveřejněných čísel za roky 2007 až 2011.
Odpisy tvoří v kalkulaci cen tepla velkou položku. Například v letech 2007 až 2011 zahrnulo vedení Ekoltesu s vědomím rady města do cen tepla přibližně 32,5 milionů korun odpisů. Dnes však vedení Ekoltesu i města tvrdí, že hodnota majetku provozu tepelného hospodářství v době založení Ekoltesu byla hodně nadsazena, skutečná byla přibližně poloviční. Takto snížené ocenění majetku bylo dáno do vínku nové společnosti Teplo Hranice. Vzato do důsledku, vedení Ekoltesu i města nepřímo tvrdí, že vyinkasovalo za dobu existence Ekoltesu od odběratelů tepla desítky milionů korun pomocí nekorektně stanovené výšky odpisů.
Představitelé Ekoltesu i města trvale zastávali názor, že provoz tepelného hospodářství
se musí chovat jako podnikatelský subjekt a produkovat zisk. Například v letech 2007 až 2011 bylo do cen tepla
zahrnuto bezmála 10 milionů korun,
které v hospodaření Ekoltesu vykrývaly část ztráty kryté plovárny.
Peníze
inkasované položkami odpisů a zisku v kalkulaci ceny jsou
podnikatelskému subjektu zdrojem k financování investic. Ve zmíněných letech 2007 až 2011 činily odpisy
+ zisk 42 378 380,- Kč. Z těchto více než 42 milionů korun vyinkasovaných
v průběhu pouhých pěti let (2007 až 2011), bylo na investice použito jen 18,2
mil. korun. Nabízí se otázka, kde skončil zbytek (víc než 24 mil. korun jen
za 5 uváděných let) v situaci, kdy Ekoltes není cenově konkurenceschopný vůči
domovním kotelnám. Byl použit například k rychlejšímu splácení úvěru na
krytou plovárnu (počítalo se vůbec s touto možností v úvěrové smlouvě
s bankou?), leží na účtech Ekoltesu?…., můžeme se dohadovat, informace
nebyla vedením Ekoltesu ani města poskytnuta.
V předešlém odstavci jsem použil formulaci „Ekoltes není cenově konkurenceschopný vůči domovním kotelnám“. Máme v živé paměti stále opakované kategorické tvrzení opaku ze strany vedení Ekoltesu, za přihlížení radních města. Energetický regulační úřad, nezpochybnitelná autorita v této problematice, označil za konkurenční cenu tepla pro CZT v roce 2010 částku 515,89 Kč/GJ vč.DPH, v roce 2011 544,16 Kč/GJ vč.DPH (k roku 2012 se dosud nevyjádřil). Ekoltes prodával v roce 2010 za cenu o 98 Kč/GJ (o 19%) vyšší a v roce 2011 o 83 Kč (o 15%) vyšší. ERÚ přitom vycházel z průměrných cen tepla vyrobeného v ČR domovními kotelnami. Vysvětlení nabízí nechtěně samo vedení Ekoltesu informací, že v dalších letech vidí jako potřebnou, cituji „kompletní – generální výměnu veškerého zařízení v kotelnách, které již nedosahují technické úrovně dnešní doby. Jedná se postupně o tyto kotelny: K3, K4, K5, K7, K8, K9, K14, K15, K27, K 16, K21, K22, K 23, K24, K28, K 29, K31, K32, K34 a K 20“. Kolikže kotelen tedy naopak dosahuje technické úrovně dnešní doby? Údajně 10, tedy třetina.
V předešlém odstavci jsem použil formulaci „Ekoltes není cenově konkurenceschopný vůči domovním kotelnám“. Máme v živé paměti stále opakované kategorické tvrzení opaku ze strany vedení Ekoltesu, za přihlížení radních města. Energetický regulační úřad, nezpochybnitelná autorita v této problematice, označil za konkurenční cenu tepla pro CZT v roce 2010 částku 515,89 Kč/GJ vč.DPH, v roce 2011 544,16 Kč/GJ vč.DPH (k roku 2012 se dosud nevyjádřil). Ekoltes prodával v roce 2010 za cenu o 98 Kč/GJ (o 19%) vyšší a v roce 2011 o 83 Kč (o 15%) vyšší. ERÚ přitom vycházel z průměrných cen tepla vyrobeného v ČR domovními kotelnami. Vysvětlení nabízí nechtěně samo vedení Ekoltesu informací, že v dalších letech vidí jako potřebnou, cituji „kompletní – generální výměnu veškerého zařízení v kotelnách, které již nedosahují technické úrovně dnešní doby. Jedná se postupně o tyto kotelny: K3, K4, K5, K7, K8, K9, K14, K15, K27, K 16, K21, K22, K 23, K24, K28, K 29, K31, K32, K34 a K 20“. Kolikže kotelen tedy naopak dosahuje technické úrovně dnešní doby? Údajně 10, tedy třetina.
Teď už zbývá
dodat, že nikdy nebyla vedením Ekoltesu poskytnuta informace o výsledku
ekonomického hodnocení různých variant opravy a modernizace zařízení provozu
tepelného hospodářství. Není proto vyloučeno ani zjištění, ale už nového
majitele, že do obnovy původní koncepce rozložení výroby a tras přepravy tepla a
teplé vody byly prostředky vynaloženy neefektivně. Odpověď na tuto otázku nám
naznačí budoucí kroky nového vlastníka.
Provoz tepelného hospodářství trvale zlepšoval ekonomické a finanční výsledky Ekoltesu. Je proto nepochopitelné, že při rozhodování o dalším osudu tohoto bývalého provozu nebyla radou předložena seriozní analýza důsledků prodeje s.r.o. Teplo Hranice na celkové výsledky Ekoltesu, včetně způsobu jejich řešení.
Teplo
Hranice, s.r.o. by mělo být prodáno společnosti Ayin se základním kapitálem 200
tis. Kč.
Vlastníkem
s.r.o. Ayin je s.r.o. Marservis se základním kapitálem 100 tis. Kč.
Obchodní
podíl ve výši 90% drží v Marservisu společnost EEC INVESTMENT LIMITED se sídlem v Hongk Kongu,
10% Petr Filipčík.
V předmětu
podnikání společnost Ayin výrobu tepla nemá, pouze rozvod tepelné energie,
který zajišťuje v 1 známém případu.
Garance
stability nového vlastníka a přísliby výhodné ceny za teplo mohou být
pochopitelně jen krátkodobé.
Novému vlastníkovi samozřejmě přejeme hodně úspěchů v naplňování jeho příslibů. Je to ostatně v zájmu našich spoluobčanů, nastávajících odběratelů společnosti Ayin.
Novému vlastníkovi samozřejmě přejeme hodně úspěchů v naplňování jeho příslibů. Je to ostatně v zájmu našich spoluobčanů, nastávajících odběratelů společnosti Ayin.
Zdeněk Špiřík
1 komentář:
Jestli tomu dobře rozumím, tak nejdůležitější při výběru kupce kotelen byla pro hranické politiky cena. A jestli ta firma už má zkušenosti s výrobou tepla a jaké jistoty nám dává je nezajímalo. Jsme prostě v Hranicích a co jsme si zvolili to máme.
Pepa
Okomentovat