16. 11. 2016

Postřehy z Hranic 16. 11. 2016

Hranice v proudu času - pokračování.

Tentokráte budova hranického autobusového nádraží.

nedávná minulost
současnost


3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Takže za vydřené daně nahodili na starej barák omítku a napsali nápis. Už chybí jen přidat lavičku a nazvat ten plácek po nějakém opilci a budem tu jak v ráji.

Anonymní řekl(a)...

Trošku mi to připomíná Potěmkinovu vesnici... Ani okna a dveře nevyměnili, bezbariérový přístup panstvu na radnici asi nic neříká.

Anonymní řekl(a)...

Tohle mělo proběhnout před 30 lety, před 20 lety (tehdy už jsme natolik vyspěli, že se mohlo být nádraží bezbariérové) a před 10 lety. A mezi tím měly probíhat drobné údržby minimálně každý rok.

Ta oprava není špatná, ale je pro zasmátí. Hlavně ten "opravený" asfalt.

Co je však nutné kritizovat je ten nápis. Projektant (nebo kdokliv jiný) nemá smysl pro krásu. Ten nápis měl být jiným písmem a neměl být až k okraji.

Snad se brzy dočkáme nového terminálu. Snad jej budou projektovat odborníci (a tím nemyslím Kotase).

Ale vraťme se k prvnímu odstavci, prorože to je důležité. Vždy je nutné dělat údržbu. I když za tím nejsou politické body, jako v případě otevření nového či zrekonstruovaného. A je to tak u všeho. U jakýchkoliv veřejných budov a hlavně u infrastruktury. Pokud veřejný objekt děláme pořádně (= architekt) může sloužit při pravidelné údržbě i stovky let.

RRRR